Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Miluješ mě...

14. 2. 2012

 Přišel ke mně domů. Jako vždy mi hned skočil kolem krku. Ach, už je to trochu otravné. Jemně jsem ho ze sebe setřásl. Jen se zasmál tím svým příliš sladkým smíchem, pohodil hlavou, aby mu vlasy nepadaly do očí a pohladil mě po tváři. Když na své příliš citlivé pokožce ucítil mou drsnou a pár dní neoholenou tvář, zamračil se. Sice mu v očích hravě svítilo, ale já jsem měl co dělat, abych neobrátil oči v sloup. To se prostě stává, že nemám čas a náladu se oholit…

Ale dřív, dřív jsem se holil každý den. S myšlenkou na něj jsem si hvízdal ve sprše a pak se opatrně holil před zrcadlem. Občas jsem se na pár minut ztratil ve svých myšlenkách a jen tak jsem stál, myslel na jeho usměvavou tvář, veselý smích, krásné tělo. Yori byl krásný hoch s tmavými vlasy, které mu neustále padaly do očí. Rád jsem mu je odhrnoval a pak se jeho chlapecké tváře něžně dotýkal. Slastně u toho přivíral oči, někdy začal spokojeně příst jako kočka, jindy mi začal líbat prsty, dlaň, zápěstí a než jsem se nadál, vášnivě jsme se líbali. Yori s něžnou tváří, ohnivým pohledem a veselou a nespoutanou povahou… Zbožňoval jsem na něm právě ty jeho protiklady. Jednou to byl andílek a já jsem ho po nahém těle hladil jen konečky, aby se mi nerozplynul, a něžnými polibky opatrně ochutnával každý kousek jeho krásného těla. Jindy to byl právě on, kdo se na mě vrhl a začal mě vášnivě líbat. To jsem věděl, že přijdou krásné a divoké chvilky, kdy se budeme navzájem kousat do ramen i do krku a nehty si budeme zarývat do zad… Miloval jsem obě tváře mého Yoriho…
Ano, miloval. A teď?

Lehl si na pohovku, dal si ruce za hlavu a vesele na mě pomrkával. Nesundal si boty, ale začal se cpát slanými oříšky a chipsy. Drobil na koberec a já si jen povzdychl a zakroutil hlavou.

 

Bylo nemožné to přehlédnout. Prostě nebyl v dobré náladě. Ale to poslední dobou nějak často. Pořádně obejmout se nenechal a na škádlení reagoval podrážděně. Co se, sakra, děje? Kam zmizel ten můj milovaný Aki, který se o mě vždycky tak hezky staral? Nemohl se jen tak ztratit. Prostě nemohl. Miloval mě přece!!! A miluje stále!!! Miluje? Určitě ano! Nemá přece žádný důvod mě nemilovat. Trávím s ním spoustu času, smějeme se spolu, sdělujeme si svá trápení, pomáháme si, dotýkáme se navzájem svých těl. Známe dokonale svá nejintimnější místa, nejintimnější představy, přání, vzpomínky i trápení. Vím, jak moc se mu líbí, když mu šeptám do ouška, co všechno bych s ním chtěl dělat a on zas ví, jak mě nažhaví, když mi jazykem přejede po páteři a zakončí to lehkým kousnutím do krku… Proč se chová tak odtažitě? Snad se nedozvěděl…

Po zádech mi přeběhl mráz. Vyskočil jsem z gauče a přišel blíž k Akimu. Stáli jsem od sebe sotva pár centimetrů. V jeho hnědých očích jsem nedokázal číst, jeho plné rty se neusmívaly, celá jeho milá tvář byla najednou tak cizí. Viděl jsem, jak se mu zvedá hruď při každém nádechu, skoro jsem slyšel tlukot jeho srdce. Jeho srdce, které ale přece bylo moje! Jeho srdce, které tlouklo jen a jen pro mě! Nebo už ne?

 

Stál přede mnou a já cítil jeho vůni. Na tváři měl najednou ustaraný výraz. Asi se o mě bál… o nás bál… Natáhl jsem k němu ruku a pohladil ho po tváři. Smutně jsem se usmál. Nevěděl jsem přesně, jak mám začít. A jestli vůbec mám…

„Yori…“ zašeptal jsem. Chytl mou dlaň do svých rukou a ještě o krůček ke mně přistoupil. Objal jsem ho druhou rukou a díval se mu do očí. Hravé jiskřičky pohasly. Už asi věděl, co bude pokračovat. Nadechl jsem se, abych mohl mluvit dál, ale než jsem cokoliv řekl, ucítil jsem na svých rtech ty jeho a okamžik na to už jsem cítil jeho mrštný jazýček. Proč mě nikdy nenechá domluvit? Vždycky mi hned zacpe pusu polibkem. Nejdřív to bylo roztomilé, ale už to je spíš protivné… O krok jsem ustoupil. Yori pohodil hlavou, odhodil tak neposlušné vlasy a já jsem uviděl, jak se mu v očích zaleskly slzy. Ale ne… Proč mu tak ubližuji?

 

Nechtěl jsem nic slyšet. Chtěl jsem vědět, že je pořád můj, že mě má pořád rád. Ale když utekl z polibku, bylo mi jasné, že… Nechtěl jsem to ani domyslet. Být bez něj? To je nemožné! To nepřežiju! Pořád jsem nechápal, co se stalo, proč mě najednou nemá rád. Vždyť jsem si dával pozor, aby se o Rinovi nikdy nedozvěděl!

S Rinem jsem nebyl tak často jak s Akim, ale o to vášnivěji jsme se vítali a loučili. Rin byl divoký, nespoutaný, vášnivý, hrubý. Dlouhé světlé vlasy míval rozpuštěné a rád mě s nimi lechtal na hrudi, krku i tvářích. Já jsem zas rád okusoval jeho tělo a pozoroval, jak u toho slastně zavírá ledově modré oči a jak se na mě z pod zavřených víček dívá, když se jazykem blížím k jeho rozkroku. Dny a noci s Rinem byly… divoké. Přeplněné vzrušenými vzdechy a výkřiky, hrubými slovy, nekonečnou slastí… To byl Rin. Úplně jiný než milý Aki, jehož kousnutí bylo vždy opatrné, v tašce měl vždy kapesník a náplast – pro všechny případy – a v lednici bylo vždy něco k jídlu a pití… Zkrátka – Aki byl hodný a miloval mě. A teď už to tak nebude? Ucítil jsem v očích slzy. Nechtěl jsem je setřít. Jen ať je Aki vidí. Jen ať vidí, jak mi ubližuje!

Svěsil jsem hlavu, vlasy mi opět spadly do tváře a já tiše vzlyknul. Nechtěl jsem plakat, ale nějak jsem tomu nemohl zabránit. Nešlo to. Pak jsem ucítil, jak mě Aki objal. Jeho silné ruce mě sevřely a já ucítil polibek ve vlasech. Zvedl jsem hlavu a díval se do Akiho čokoládových očí. Byly plné něhy.

 

Když se na mě znovu podíval těma svýma uplakanýma očima, věděl jsem, že ho nemůžu nechat samotného. A ani nechci! Můj drahý, můj milovaný Yori, který miloval večeři při svíčkách a jako dezert tiramisu. Jak bychom bez sebe mohli vydržet? Najednou jsem měl strašnou potřebu běžet se oholit, abych Yorimu udělal radost. Potřeboval jsem slyšet ten jeho krásný smích a vidět radost v jeho očích. Patříme k sobě! Přiblížil jsem své rty k jeho a něžně ho políbil. Nejdřív nereagoval. Začal jsem ho svými polibky jemně oždibovat, malými pusinkami jsem zasypal jeho rty, tváře i oči až jsem nakonec uslyšel ty zvonečky štěstí – jeho smích. Pevněji jsem ho k sobě přitulil a i on mě konečně objal.

„Budeme navždycky svoji“ zašeptal jsem mu do ucha.

 

„Budeš navždy můj“ pomyslel jsem si a napadlo mě, jestli mám raději hnědé nebo modré oči. Ale asi je mi to jedno.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Jééé :)

(Natka, 13. 4. 2013 0:25)

Todle bylo takový lehký :) Hezký a jemný :) Bylo to opravdu hezký :))))

...

(Yuki, 5. 2. 2013 0:42)

Bylo to krásný a takový klidný bych řekla...už se těšim na tvoje další povídky :)

kawaii

(keishatko, 24. 6. 2012 10:52)

bolo to krásne, ale Yorimu by som dala príučku. keď už tak nech ich zoznámi a má oboch, čo je zlé na trojke? toto si Aki ani Rin nezaslúžia....

jej :-*

(powergirl, 17. 2. 2012 18:44)

ja si myslim ze je to važně krasne :D ;) mě se to líbilo mooooc :D je super čist zas jednou nějaké to milé shounen-ai :) :) dobre se to cetlo a myslim ze se muzeme jeste hodne tesit na tvou budoucí tvorbu ;) tak asi jen piš piš jde ti to skvěle ;) :) :)

Re: jej :-*

(IF, 22. 2. 2012 0:44)

Och, děkuju moc za tvůj názor, jsem ráda, že se moje prvotina na toto téma líbila!!! Třeba budu tímto směrem pokračovat a rozvíjet se... je to docela prima... tak uvidíme :) Moc děkuju za milá slova!

:o)

(Wierka, 19. 2. 2012 21:05)

mě se to líbilo... ale-... nelíbilo se mi že má Yori ještě někoho....

Re: :o)

(IF, 22. 2. 2012 0:42)

Wierunko, Yori je potvora... takových a ještě horších je všude plno... ale možná bych mohla napsat něco milejšího... třeba brzo, kdo ví ;)

............

(Rhea, 17. 2. 2012 15:22)

Hm, takže Yori si to uměl zařídit. Udělá oči, spustí pár slziček a už má Akiho zpátky, i když má i Rina. No, tohle mi nejvíc připomíná život. I když sama tedy preferuju hepáče. :-D Moc hezky napsaný. :-)

Re: ............

(IF, 22. 2. 2012 0:39)

Milá happyendy preferující Rheo, jsem ráda, že se líbilo, i když konec nebyl zcela tvůj šálek čaje... ale třeba se někdy vrhnu i na nějaký ten happy end... život je plno zamotaných vztahů a podivností, štastný konec by se občas hodil... Děkuju za komentík!

 

 


Poslední fotografie


Kontakt

Katy-chan

Stránky byly založeny 10.1.2012

svozilova.katerina@seznam.cz



Archiv

Kalendář
<< říjen >>
<< 2017 >>
Po Út St Čt So Ne
            1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31          


Statistiky

Online: 2
Celkem: 246132
Měsíc: 1506
Den: 37