Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Služba na zámku

23. 4. 2012


Timmy

Procházím velkou a krásně zdobenou bránou, která je vchodem na panství místního bohatého a váženého šlechtice. Hned při vstupu máte pocit, že jste se ocitli v jiném světě. Když pominu ten zámek, grandiózních rozměrů, co stojí přede mnou, tak je všude spousta květin a stromů, precizně střižených do různých tvarů. Sem tam v zahradě zahlédnete nějakou sochu či menší fontánku, a protože je právě začátek léta, vše krásně kvete, voní a na vás to působí dokonalým dojmem.

Zamířím si to po dlážděné cestě přímo do paláce. Cestou potkávám pány a dámy v honosných šatech, jak o něčem horlivě diskutují. Pánové hází na dámy svůdné pohledy a přímo okatě je okukují. Naopak dámy se ovívají se vějíři, rádoby stydlivě klopí oči a připitoměle se hihňají. Když některou z oněch dvojiček, či skupinek, minu, ustanou v rozhovoru a svou pozornost přenesou na mě. Sjíždí mě pohledem od hlavy až k patě a z očí jim přímo čiší opovržení a někteří mi to potvrdí i lehkým odfrknutím. Neřeším to, jsem na to zvyklý. Lidé mého postavení si na takové věci zvyknou velmi rychle.

Ano, jsem prostý chudý člověk, ale nestěžuju si. Mám milující rodiče a dva mladší sourozence. Do pusy máme taky co dát, i když to nejsou flákoty masa, ale hlady neumíráme, alespoň zatím. Jenže otec je starý a práci nezvládá, je dřevorubcem. Matka je doma a na trh chodí prodávat zeleninu a ovoce, co vypěstujeme. Bratři jsou ještě mladí na stálé zaměstnání a tak povětšinou pomáhají rodičům a jednou za čas chodí na výpomoc na místní velkostatek. Mě je čerstvých 17 a tady zkouším najít práci. Slyšel jsem ve městě, že hledají služebnictvo a tak jsem tady, abych to zkusil.

Už stojí na nádvoří a přemejšlím kam jít. Je mi jasné, že zaklepat na hlavní dveře nemůžu, ty jsou pro pány, a tak koukám kolem sebe, jestli neuvidím někoho ze služebnictva. Mám štěstí, kolem prochází starší buclatá paní s velkým košem plným zeleniny.

„Ukažte, pomohu vám,“ přispěchám za ní a hned ji beru koš z rukou.

„Děkuju mladíku, ale kdopak jsi? Ještě jsem tě tu neviděla,“ a začne si mě prohlížet lehce nedůvěřivým, ale silně zkoumavým pohledem.

„Přišel jsem se zeptat na páci v zámku, ale nevím, kde bych se měl hlásit a do toho jsem viděl vás, jak se taháte s tímhle a tak jsem se rozhodl vám pomoci a zeptat se kam bych měl jít,“ odpovím dle pravdy.

„Tak v tom případě pojď se mnou, pomůžeš mi s tímhle do kuchyně a já ti pak řeknu, kam jít,“ s tím na mě mrkne a už si to šineme do kuchyně bočním vchodem pro služebnictvo.

„Moc děkuju za pomoc mladíků, tady máš,“ a podává mi jedno opravdu krásné jabko.

„Není zač a taky děkuju. Jinak se jmenuju Timmy,“ a podám ji ruku.

„Těší mě Timmy, jsem Bertha. Počkej chvilku,“ a zmizela, aby se za chvíli vrátila s menším brunetkem, „Tady Jerry tě zavede k majordomovi, ten tu má na starosti veškeré služebnictvo.“

„Děkuju,“ a už následuju toho klučinu.

Jdeme asi patnáct minut, když konečně najdeme osobu, kterou hledáme. Je v hale, kolem pobíhá spousta sloužících a on všem dává příkazy.

„To je on,“ ukáže na něj ten kluk a odejde a mě tam nechá. Zhluboka se nadechnu a sebevědomě se vydám k onu muži.

„Dobrý den,“ pozdravím slušně.

„Copak potřebuješ mladíku?“ zeptá se mě vlídně i přes jeho přísný vzhled.

„Hledám práci a chtěl jsem se zeptat, jestli by se tu pro mě něco nenašlo?“ a nasadím lehce prosebný pohled. On si mě přeměří zkoumavým pohledem a na chvíli se zamyslí.

„Myslím, že bych měl pro tebe práci. Pán zrovna hledá sluhu pro svého syna a ty, když se trochu upravíš a adekvátně oblečeš, by ses na to hodil,“ řekne naprosto vážně a já mám pocit, že se sesunu na podlahu. Tohle by mě nenapadlo, myslel, že dostanu nějaké pomocné a hlavně nechutné práce, ale služba přímo u pánova syna, by mě ani ve snu nenapadla.

„Ale to přece nejde, vždyť nemám žádné zkušenosti, určitě najdete někoho vhodnějšího a schopnějšího,“ snažím se mu to vymluvit.

„To si nemyslím. Mladý pán je trochu problematický a tak s ním nikdo dlouho nevydrží,“ vysvětlí mi a já se nijak nepídím po tom, proč? I když jsem asi měl…

S tím se majordomus někam rozejde a mě pokyne, ať jdu s ním. Jdeme jen chviličku, když mě strčí do jedněch dveří.

„Tady se vykoupej a nechám ti donést čisté oblečení a on tě pak vezme do princových komnat. A pospěš se,“ seznámí mě se situací a odejde. Ještě chvilku čumím na zavřené dveře, když mi zpětně dojde, co mi říkal. Vyzuju se z už lehce prošoupaných bot, dám se do sundávání jednoduché vesty a lněné košile a vysvléknu se z kalhot po kolena. Vlezu do větší kádi s vodou, která už není vařící, ale tak akorát. Rozhodně lepší než koupání v potoce kousek od naší chalupy. Umyju si vlasy, a když už lezu ven a suším se, uslyším zaklepání a dovnitř vejde pohledné děvče. Rychle kolem sebe obmotám ručník, jak jsem se styděl.

„Donesla jsem ti oblečení a až budeš nachystaný, odvedu tě do pánových komnat. Zatím počkám přede dveřmi,“ usměje se a odejde. Říkám si, že jsem asi z nás dvou byl já ten v rozpacích, že jsem nahý, ona na sobě nedala znát žádný stud.

Obléknu si jednoduchou bílou košili, která je pořád lepší než ta moje stará. Dlouhé hnědé kalhoty, a vysoké boty. Ještě vestička jsem hotov. Vezmu za kliku a opatrně otevřu dveře. Tak dívka tam stojí a čeká, když mě uvidí, opět se usměje a pokyne mi, ať jdu z ní.

Klepeme na honosně vyřezávané dveře a čekáme na vyzvání. Po chvilce se tak stane a my oba vstoupíme. Na parapetu sedí mladík s knihou. Stočí k nám svůj pohled a mě z toho zamrazí v zádech, tak chladný a… nenávistný?

„Promiňte, pane, že Vás ruším, ale dovedla jsem Vám nové sluhu,“ sklopí dívka hlavu a pokloní se. Udělám to též. Mladík zaklepne knihu a přejde k nám.

„Můžeš jít,“ pronese chladným a pevným hlasem k té služce. Ta se znovu pokloní a jako myška odejde. Zůstal jsem s ním sám a mám možnost si ho prohlídnout Mnohem vyšší než já, dlouhé černé vlasy, chladné modré oči, tvář jako by byla vytesána do tvrdé skály, bez výrazu. Chvilku si měříme pohledy a ani jeden z nás nechce uhnout. Po chvilce se mi na tváři rozlije neuvěřitelný škleb a já mě z něj polil studený pot. Tolik škodolibosti jsem ještě u nikoho neviděl.

„Takže ty seš můj nový sluha?“

„Ano pane,“ odpovím pevným hlasem.

„Dobrá,“ takže dnes je ples a chci, abys mi všechno nachystal, dále mám hlad a přeji si lehkou večeři,“ poručí si a opět se vrátí k parapetu, na který si opět sedne a začne znovu číst.

„Ano pane,“ ukloním se a jdu vykonat všechny příkazy.

Myslel jsem, že to nezvládnu. Nejdřív zařídit jídlo pro pána a t jsem v podstatě úplně zapomněl, kde byla ona kuchyně, a to jsem tam dnes byl. Naštěstí jsem to našel celkem brzo a hned vyřídil pánův požadavek. Bertha mi ještě stihla pogratulovat k novému místu a hned na to mi cpala do rukou tác s jídlem, krásně to vonělo.

Obsloužil jsem ho, zanesl tác s nádobím a hned se vracel zpátky, abych mu pomohl s přípravami na ples. Zajistit nanošení horké vody na koupel, potom asistence u koupele a následná pomoct s oblékáním. Neříkám, že všechno šlo bez problémů, ale na to, že jsem tu první den a takové věci dělám poprvé, si myslím, že mi to jde.

Je skoro osm hodin a pán mě propustil s tím, že mě po plese bude potřebovat. Kývnul jsem, že rozumím a odešel jsem do kuchyně vzít si něco k jídlu. Po večeři, jsem se rozhodl si na chvíli zdřímnout a tak jsem zašel do své komůrky, která je hned vedle té pánovi. Ale nervozitou z toho, že bych mohl zaspat, jsem neusnul a jen se převaloval na posteli.

Bylo už dávno po půlnoci, když jsem uslyšel vrzání a následné bouchnutí dveří vedlejšího pokoje. Vystřelil jsem z postele rychlostí blesku, spěšně se upravil a už jsem ťukal na dveře pánovi ložnice. Vejdu dovnitř a vidím, jak pán sedí v křesle.

„Dobrý večer pane, potřebujete něco?“ zeptám se zdvořile.

„Ano, nalej mi trochu vína a nachystej postel,“ poručí mi a při tom mě sleduje. Je mi to nepříjemné. Ten jeho pohled je prostě divný a něčím zvláštní. Postavím před něj pohár vínem a on se jej hned chodí a celkem dost si z něj nahne. Přesunu se k posteli a začnu ji chystat pro spánek, oddělání přehozu, načechrání polštářů, odkrytí peřiny. Jsem nahnutý nad postelí a zabraný do práce, že si nevšimnu, že mladý pán se zvedl ze svého místa a přesunul se těsně za mě.

Eric

Koukám na svého nového sluhu a to jak se rozkošně předklání nad mou postelí a mě se naskytl dokonalý pohled na ten jeho rozkošný zadeček. Můj nový sluha a myslím, že nebude poslední. Skončí to stejně jako vždycky, ale je pravda, že na tomhle bych si rád pochutnával další dobu. Menší než já a tím i slabší, což mi hraje do karet. Polodlouhé zrzavé vlasy, šedozelené oči a na tváři pár pih, které mu roztomilosti ještě přidávají.

Podkopnu mu nohy a on se svalí do peřin. Rychle se přetočí a kouká na mě lehce vyděšeným pohledem, jak já miluju, když se na mě takhle moje oběti koukají, ten strach a ta bezmoc. Vzrušuje mě to.

„Pane?“ osloví mě roztřeseným hlasem. Rajská hudba pro moje uši. Nahnu se na něj a hladově se vrhnu na jeho rty a bez okolků mu začnu šmátrat pod košilí. To jej probudí a začne se vzpouzet, ale já s tímhle počítám a nebudem si nic nalhávat, přece jen jsem silnější. Chytnu mu ruce nad hlavou a obkročmo se posadím na jeho nohy. Ted se snaží házet celým svým tělem, ale není mu to nic platné. Nalehnu na něj svým tělem a tím mu znemožním pohyb. Přendám si jeho ruky do jedné a druhou začnu vyhrnovat jeho košili. Přitom si užívám pohledu do jeho vyděšených očí, které se pomalu začínají zalívat slzami. Ano… tohle se mi líbí!

„Prosím, pusťte mě,“ zavzlyká, ale není mu to nic platné. Rozhodl jsem se ho mít a tak to taky bude. Skolím se nad jeho obnaženou hruď a začnu si jazykem pohrávat s jeho bradavkami. Zalapá po dechu a následně mu ze rtů unikne o něco hlasitější vzlyk. Věnuju se střídavě oběma bradavkám, ale není to ono, když mu musím stále držet ruce, aby sebou neházel. Pustím mu ruce a rychle mu přetáhnu košili přes hlavu, ze které udělám provizorní pouta a přivážu ho k posteli. Bylo to tak rychlé, že nestačil jakkoliv reagovat. Konečně mám obě ruce volné a tak se můžu věnovat jedné bradavce jazykem a tu druhou mnout mezi prsty. Za chvíli jsou krásně ztvrdlé a citlivé. Lehce na ně fouknu a tělo pode mnou se zachvěje. Musím se pro sebe usmát.

Ale tohle mi nestačí… Slezu z jeho noh a dám se do sundávání kalhot. To jej jakoby probudilo a on se opět začal vzpouzet, i přesto jak je to zbytečné. V uvazování k posteli mám už praxi a z tohodle se jen tak nedostane. Jedním tahem má kalhoty dole a já jen vidím v celé jeho kráse. Jemná, skoro bílá pokožka přímo vybízí k laskání. Další vlna vzrušení se rozlije mým tělem a já vím, že se nedokážu už moc dlouho ovládat.

Vklíním se mezi jeho nohy a nakloním se nad něj, abych si surově zabral jeho ústa do vášnivého polibku. Pak se opět skloním k jeho klínu a začnu ústy zpracovávat jeho penis. Ten chlapec se nejdřív prohne v zádech. To mě jen utvrdí v tom, že dnes budu mít dalšího nevinného zajíčka. Nasliním si prst a začnu pomalu tlačit na jeho otvůrek. Když to zpozoroval, rozhodl se opět bránit a dostat se z dosahu mého prstu, ale já mu to nedovolím, jednou rukou ho zatlačím za bok do postele a on se nemůže ani hnout. Proniknu jedním prstem a začnu s ním rovnou pohybovat. Nechci mu ublížit, ale zároveň kašlu na nějakou příliš důkladnou přípravu. Přidám druhou prst a on opět bolestně vzlykne. Jeho svaly jsou stále pevně sevřené a tak přidám ještě třetí prst. To už bolestí křikne a propukne v pláč. Vytáhnu z něj prsty a nakloním se nad něj. Kouká na mě těma svýma uslzenýma očima a já vím, že to do něj už musím, co nejdřív narvat.

„Teď ti doporučuju se uvolnit, nebo tě to bude hodně bolet,“ snažím se mu domluvit a při tom začnu nasměrovávat svůj penis k jeho otvůrku. Když už na něj lehce tlačím, chlapci se rozšíří oči nově zjištěnou skutečností a z očí se mi začnu linout další slzy.

„Prosím,“ kníkne plačky, ale má to marný. Na jeden příraz do něj proniknu až po kořen. Panebože! Jak má miluju panice, to jak jsou úzcí je něco nepopsatelného, vždycky mám pocit, že se udělám už jen z toho pocitu. Okamžitě začnu do něj přirážet, bez ohledu na to, jak moc mě prosím o konec a o slitování. Tohle mě vzrušuje, ta bezbrannost.

Poslední příraz a udělám se do něj. Hned z něj vystoupím a svalím se na postel. Hlavu mám zabořenou do polštáře a vedle mě slyším tiché vzlyky. Poslepu nahmatám uzel provizorních pout a rozvážu je.

„Můžeš jít, už tě nepotřebuju,“ řeknu mu a čekám, že odejde, ale nic se neděje. Otočím se k němu a vidím, jak kouká do stropu a pořád pláče.

„Slyšel jsi? Běž už!“ zvýším trochu hlas, což se konečně setká s úspěchem. Vyděšeně na mě koukne a poté se začne pomalu zvedat. Jakmile stoupne na nohy, hlasitě žuchne na zem. Je mi to jedno, ať se dostane do pokoje sám, já ho u sebe spát nenechám.

„A říkám ti dopředu, jestli chceš práci u mě, tak tohle k tomu patří, ale pokud odmítneš, buď si jistý, že se postarám, abys jinde práci nenašel,“ pronesu jen tak mimochodem a než usnu, můžu vidět ten jeho ustrašený pohled, jakým se na mě podíval.

Timmy

Tohle nemyslí vážně, že? Tohle budu muset prožívat pořád dokola? Už zase pláču, nad svým osudem a z bolesti, která mi prostupuje celým tělem. Nemůžu se postavit, nohy se mi třepou a nemám v nich žádnou sílu. S vyjetím všech sil a poslední špetkou důstojnost, se mi podaří postavit na nestabilní nohy a nějakým způsobem se dostat do své ložnice. Stulím se na posteli do klubíčka a snažím se nevnímat odporný pocit, který ve mně vyvolává sperma, jež mi teče po nohách.

A tahle začal můj život jakožto sexuální hračky jednoho bohatého, významného a hlavně rozmazleného mladého šlechtice…

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Gosh

(Ran, 9. 3. 2017 21:13)

Prosím pokračováaní tohle nemůžes nechat jen tak být ;-;

:o:'(:P:(;)

(Fidorka, 27. 8. 2014 0:37)

Chudáček Timmy, snad to pro něj nedopadne nějak katastrofický, ale bezva povídka*)

to neee

(hime :3, 8. 7. 2013 11:31)

prosím další díl ty jsi dokonalá spisovatelka :3 prosím prosím další pokračování :D

to neee

(hime :3, 8. 7. 2013 11:30)

prosím další díl ty jsi dokonalá spisovatelka :3 prosím prosím další pokračování :D

Takhle ne-e

(Mizu-chan, 19. 1. 2013 16:20)

Je to nádherný, ale takhle se nedá skončit. Prosím napiš pokráčko... Čtu si to pořád dokola abych aspoň nějak oddálila to čekání. Prosííím...

??

(Terry, 29. 5. 2012 21:52)

Pokračováníí prosíím :D

honem honem

(nita, 13. 5. 2012 17:19)

pokračování musí být to je jistí a jestli by to šlo prosím at to skončí štastně děkujííííí :D

Tak to ne!

(L., 9. 5. 2012 13:44)

Hele, hele, tak to ne! Kde to má pokračování? Něco, kde si ten rozmazlenej Eric uvědomí, že se zamiloval, hm? Nemůžeš z něj prostě udělat hračku a konec! Tomu se ani konec říct nedá.
A tak jsem se stal sexuální hračkou rozmazlence... co to je za blbost? To prostě potřebuje pokračování!

................

(Rhea, 2. 5. 2012 10:50)

Cože?? Tohle jako má být konec?? Tak to snad ne. Nějak se z toho musí dostat....

chci zbytek

(katka, 30. 4. 2012 19:44)

prosim to musi pokračovat tak to nemuže skončit

Váááh :OO

(Kik, 25. 4. 2012 16:11)

POkračovanie ,prtosím prosím prosím ! :(((( Nieeee ja chcem zto pokračovanie * POzerá psími očami * CHudák Timmy a ten bastard ,nech so sebou dačo urobí ! :D

Děkuju za věnování zlato :*

(Frux, 25. 4. 2012 10:04)

Velice čtivéé :)
A jako doufám, že napíšeš pokračko, já chcu aby byli spolem:p
Naštvalo mě, jak mu ani nepomohl, když spadl na zem.. No co..Stejně to bylo báječné :P

Hustýýýý ^^

(Widlicka, 24. 4. 2012 13:14)

Waauu tak slibně to začalo, mno, ale co jsme jiného čekali, že? ;-)
Doufám, že pokračování bude ;-P taky se na něj těším, a možná by mohlo směřovat i k tomu, že to nebude tak úplně jednostranné ;-)

Chudáček...

(IF, 23. 4. 2012 22:56)

smutné to bylo.. :,(

hmmmm.... zajímavé!!! :)

(powergirl, 23. 4. 2012 22:47)

Je to rozhodne velmi zajímavé a dost dobre se to cetlo :) klidne muzeš psat i pokracování neboj nam to urcite vadit nebude!!! :D timmiho je mi lito boze co o mate vsicni tedka za zvyk tak strasne trapit lavni postavy!! :( (*kecá vůbec jí to nevadí :)) Co jinak STRASNE MOOOOC DĚKUJU za věnování moc si toho vazim :)
PS: nedockave budu vyhlížet další literární skvosty ;) :D

 

 


Poslední fotografie


Kontakt

Katy-chan

Stránky byly založeny 10.1.2012

svozilova.katerina@seznam.cz



Archiv

Kalendář
<< červen >>
<< 2017 >>
Po Út St Čt So Ne
      1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30    


Statistiky

Online: 1
Celkem: 244601
Měsíc: 1553
Den: 46