Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


4.díl

21. 6. 2012

 Po

Celou noc se probouzím, neustále se mi zdají noční můry, jak mě Ren znovu a znovu znásilňuje. O to horší je pak probuzení, když mi tělo napovídá, že se to skutečně stalo, že to nebyla noční můra, ze které jsem se právě vzbudil. Bohužel ne. Usínám s pláčem, abych se i s pláčem probudil. Je to jako bludný kolotoč, pořád dokola si prožívám nejhorší okamžik mého života.

Teprve časně nad ránem, se mi povedlo usnout tak, že jsem se už nevzbudil. Probudím se, v pokoji je již dostatek světla, nejdřív zamžourám na budík, ukazuje něco po sedmé hodině. Chci se rozhlédnout po pokoji, když mi zrak padne na Rena, jak sedí na posteli a kouká na mě. Zachvátí mě panika. Zase mi přišel ublížit. Chci od něj, ale moje bolavé tělo se opět ozve. Vystrašeně se na něj znovu podívám. Jen sedí a smutně na mě kouká.

„C-co ch-ceš?“ vykoktám nějak ze sebe. Strašně moc se bojím toho, co mi odpoví.

Ren

Je mi z toho na nic, to jak se na mě kouká. Ten děs v jeho očích, bolestivá grimasa ve tváři a všechno jen kvůli mně…

„Prosím,“ natáhnu k němu ruku, ale když vidím, jak se mu v očích objevují slzičky a kroutí hlavou, rychle ji stáhnu, „Moc se omlouvám,“ a sklopím hlavu, „Omlouvám se za to, jak jsem se včera choval, omlouvám se za to, co jsem ti udělal,“ vzhlédnu opět k němu a hledím mu do očí, aby viděl, že to myslím opravdu upřímně. Ale on na mě kouká pořád stejně vyděšeně, ne-li víc. On mi asi nebude věřit tak snadno, a vlastně se ani nedivím. To co jsem mu udělal, bylo odporné, i přesto co jsem si o něm myslet a co mi řekli ostatní, jsem si to neměl dovolit. Já ho mám chránit a ne ještě více trápit.

„Co tu děláš?“ leknu se, když uslyším mámu ode dveří. „Copak nevidíš, jak se tě bojí? Ať už jsi z pokoje pryč, jinak se nenají,“ vykáže mě z pokoje. Z pokoje mě sice vykázala, ale o tom, že poslouchat za dveřmi nemůžu, nic neříkala. Přilepím ucho na dveře a čekám.

Po

Oddechnu si, když Ren zmizí, a místo něj se tu objeví ta sympatická paní ze včerejška, které mě ošetřovala, nejspíš maminka. Měl bych jí poděkovat, tělo mě sice pořád bolí, ale bez její pomoci, bych na tom určitě byl ještě hůř.

„Už se nemusíš bát,“ řekne a přistoupí k posteli, „Donesla jsem ti trochu polévky, jistě máš hlad a taky musíš načerpat síly,“ sedne si na postel a podává mi misku krásně vonící polévky. Opatrně se pokusím posadit, nakonec se mi to podaří, ale příjemně se mi nesedí. Ještěže není příliš horká a já ji můžu okamžitě začít jíst. Čím dřív ji sním, tím dřív si budu moct lehnout.

„Je dobrá?“ optá se, zatímco mě pozoruje při jídle.

„Uhm,“ kývnu, že jo, „Moc děkuju.“

„Maličkost,“ hezky se na mě usměje, „A nehltej tak,“ upozorní mě, ale já si stejně budu jíst podle sebe. „Jakmile dojíš, tak tě opět ošetřím, dobře?“ koukne se na mě starostlivě. Nejraději bych odpověděl, že nechci. Není mi to příjemné, ale chápu, že je to potřeba.

„Dobře,“ dojím polívku a podám ji prázdnou misku. Potom si začnu opět opatrně lehat na bříško a vyčkávám, až začne s ošetřováním.

Nakonec to není tak strašné jako včera, taky mi celý proces přijde mnohem rychlejší. Včera to byly větší muka.

„Po, můžu se na něco zeptat?“ začne Renova maminka opatrně. Netuším, na co se může chtít zeptat, a tak s hlavou zaraženou do polštáře kývnu.

„Víš, Ren mi říkal, že prý jsi rozvedený. Je to pravda?“ trochu ve mě hrkne. Nemyslel jsem si, že by se ptala zrovna na tohle a navíc jsem nevěděl, že to ví i Ren. Ale dalo se to čekat, drby se nesou rychle a ve škole zvlášť.

„Jo,“ zahučím do polštáře. Myslím, že mě snad ani nemohla slyšet.

„Můžu se zeptat, proč jste se rozvedli?“ zkusí opatrně. Nejspíš neví, jak daleko může zajít. Nechci jí o tom povídat, ale cítím, že jí můžu věřit a navíc, pěkně se o mě stará. Začnu ji všechno vyprávět. O mém bývalém ochránci, o tom jak začal být hrubý a v co to nakonec vyústilo. Celou dobu jsem zabořený do polštáře a neodvažuju se na ni podívat.

„Takže tyhle jizvičky a popáleniny jsou od něj?“ a přeje mi opatrně po zádech, kde mám největší popáleninu, skoro přes celou lopatku. Přikývnu, k tomuhle nemusím nic říkat, důkazy na mém těle hovoří za vše.

„Dobře,“ pohladí mě po vlasech a zvedne se z postele, „Teď si odpočiň, a když tak jsem volala tvojí mámě,“ no jo no, já na ni úplně zapomněl, „Vysvětlila jsem ji situaci, že se ti u nás udělalo špatně a vypadá to na nějakou virózu,“ nejdříve se na ni vyděšeně kouknu, ale poté si oddechnu. Jsem rád, že jí neřekla, co se ve skutečnosti stalo, byla by akorát ještě více vyděšená, „Řekla, že tě omluví ve škole a poprosila mě, zda bych se o tebe postarala, což je samozřejmost,“ přívětivě se na mě usměje.

„Děkuju,“ a taky se pokusím o něco jako úsměv, „ Můžu se zeptat? Ren… No… přijde sem, nebo tak nějak?“ Chápu, že je tohle jeho pokoj, ale děsím se toho, že bych s ní měl být delší dobu v jedné místnosti.

„Neboj se, určitě se s ním potkáš, ale už ti neublíží, postarám se o to,“ mrkne na mě a potom odejde z místnosti.

Já se opět pohodlně uvelebím, teda v rámci možností, a pokusím se zaspat. Tělo je stále dost slabé a vyčerpané, tak to jde samo a já během pár minutek spím. Naštěstí se mi už žádné zlé sny nezdají.

Ren

Po dokončil vyprávění o své minulosti a mě je na blití. Ze sebe, z toho jak jsem se k němu zachoval. Budu se muset hodně snažit, abych mu to vynahradil, a aby mi vůbec odpustil. Neřekl bych, že ho mám rád nebo že jsem zamilovaný, ale přece jen… hodně mu dlužím a navíc je to můj Svěřenec, musím se o něj postarat a osud by nás nedal dohromady jen tak, kdyby věděl, že se k sobě nehodíme… I když s tím jeho bývalým se taky sekl, tak proč by nemohl i u mě. Sakra! Nějak moc přemejšlím, a to jen kvůli němu. Ale můžu si za to sám, kdybych se choval správně, tak by mě teď nemuselo trápit špatné svědomí a nebolel by mě mozek z toho přemejšlení, jak to napravit.

Když uslyším mámu, že se s ním loučím, raději se zdekuju do kuchyně, aby nevěděla, že jsem poslouchal. Sednu si za stůl a začnu jíst snídani, naštěstí mám ještě dost času, než mi pojede autobus. Ukusuju z krajíce chleba a jsem zcela pohroužen do svých myšlenek, že si nevšimnu dvou nově příchozích postav. To zjistím až ve chvíli, kdy mi z ruky zmizí jídlo a někdo mi pocuchá můj dokonalý účes.

„Nazdar ty kreténe,“ začne mluvit jeden brácha a zakousne se do mé snídaně, „Tak jsme slyšeli, že jsi zase něco pěkně zmrvil,“ pokračuje ten druhý a natahuje se po druhém krajíci na talíři přede mnou. Opravdu, tohle mi chybělo. Kázání zrovna od těch dvou… a navíc očividně bez snídaně...

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

;;;;

(nita, 6. 7. 2012 12:22)

ouuu dobrý bráchové fakt:DD ale moc pěkný těšim se na pokračování ;)

~~~~~~~

(Rei, 6. 7. 2012 10:23)

Hehe, tak zas komentuju ^^
Moc hezký, je vidět, že se maj ti bráchové asi rádi :D "Nazdar ty kreténe".. Jak krásné oslovení :D
Jinak nechtěla bys to dopsat? :) Je to strašně pěkný!

...

(Wierka, 23. 6. 2012 20:53)

doufán že se Po nechá udobřit... :o)
to jsu zvědavá co ti bráchové ...

iiii

(yukiko, 23. 6. 2012 0:13)

to se bude muset hodne snazit co? Uzasny

:)

(Terry, 22. 6. 2012 8:58)

Moc pěkné! :)

..................

(Rhea, 21. 6. 2012 23:14)

Jsem nadšená, že jsi přidala tuhle povídku. Je naprosto skvělá. Dobře Renovi tak s těma bráchama a moc se těším, až si ho podají. A taky dobře, že se dozvěděl o tom jeho bývalém ochránci. Moc se těším na další díl, jak to bude všechno napravovat. :-)

Konečněě!! :D

(powergirl , 21. 6. 2012 22:16)

Chudáček Po... :( je mi ho líto ale snad se to Renovi povede co nejdřív napravit a navic ted kdyz vi co se mu doopravdy stalo tak by ho mohl i zacit ochranovat jako správný ochránce!! No ne přece vsechno zle je k necemu dobre a ja pevně věřim, že to tak bude i v tomto případě!! Kazdopádne ted díky za hodnou maminku, která to tam aspon trochu zachranuje :D Tak at je tu pokračování co nejdřív!! Už se nemuzu dočkat ;)

;-(

(Mysticia-sama, 21. 6. 2012 21:07)

Chudák Po, snad bude všechno v pořádku... držím palečky aby se dli dohromady

---

(katka, 21. 6. 2012 18:16)

tak ted mi je Rena lito ještě bude muset ujit asi dlouhou cestu než mu odpusti Po ale taky než odpustí sám sobě

Waaau

(Widlicka, 21. 6. 2012 13:52)

Ještě že ho to mrzí, nebude to mít lehké, vždyť se ho bojí a ani na něj nemusí sahat. Ale co si spískal, musí si vylízat... čas vše vyřeší, a až Po bude v pořádku, bude mít u něj větší šanci

chudák... T_T

(L., 21. 6. 2012 12:42)

To vůbec není pěkný! Je jen štěstí, že teď se to bude snažit napravit...
prý, že není zamilovaný... to uvidí, jak rychle se zamiluje xD a jestli mu ještě něco provede, nedožije se dalšího dílu :D chudáček Po, se stále ještě bojí a on ho straší! Ještě, že tam je jeho máma...
No, každopádně by si to měl začít co nejrychleji žehlit, protože udělat to někdo mě, jdu se s ním rozvést... a hned při první schůzce!
Takže opravdu opravdu doufám, že se teď bude snažit.. ale to ho k sobě bude muset nejdřív Po pustit...
a ohledně tvé nové povídky- už se moc a moc těším! má to opravdu originální název :)

T^T Chudáček Po

(Cheer32, 21. 6. 2012 12:34)

Chudinká Pooo! Z toho se asi bude vzpamatovávat hodně dlouho, ale Ren taky. Pěkná kapitola, ale já jich už chci víc! T^T Škoda, že je tak krátká, dobře by se četla OwO Jo a jinak, to sice už s povídkou nesouvisí ale s tebou ano - moc hezky kreslíš, opravdu! Ciel je pěkný, mohla bys zkusit i Sebbíka :D I Usui s Misaki se ti povedli! ^w^

chudáček

(Tamias, 21. 6. 2012 12:17)

Poa je mi líto tohle si nezasloužil, jinak moc pěkná kapitola a těším se na další. Měla bych s stadět, ale já nedokážu psát tak dlouhé komentáře jako Fruxík.

:)

(barbor, 21. 6. 2012 12:01)

konečne. tak som sa potešila, že je tu ďalšia časť. chúďa po. a ten ren. jaj. no to som zvedavá, ako chce toto napraviť. troška neskoro mu došlo, že to nemal robiť a toto si neviem predstaviť, že mu len tak prejde. poriadne ho potráp. a poovi nech sa dejú už len dobré veci. krásny cyklus. krááásny.

Kawai :)

(Frux, 21. 6. 2012 8:38)

Zlato krásně napsané to máš. Tak dlouho jsme čekali, ale hlavně, že jsme se dočkali :-D Ke kapitole. Chudáček Po. Je mi ho tak líto. Pořád musí jenom trpět, ještě že Renova maminka dohlédne na to, aby mu Ren neubližoval, ale podle těch jeho litujících myšlenek už to asi v plánu nemá. Teda doufám, že nemá, jinak ať si mě nepřeje! Dvě nové postavy na scéně? Huhůů. Doufám, že z nich taky není někdo zlý.. No zase píšu nevím jak dlouhý komentář. Když já mám prostě vždycky co říct. těším se na novou kapitolovku, na novou jednorázovku a na nový díl jen já a ty. No vlastně se těším na všechno, co je od tebe ♥

 

 


Poslední fotografie


Kontakt

Katy-chan

Stránky byly založeny 10.1.2012

svozilova.katerina@seznam.cz



Archiv

Kalendář
<< červen >>
<< 2017 >>
Po Út St Čt So Ne
      1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30    


Statistiky

Online: 2
Celkem: 244601
Měsíc: 1553
Den: 46