Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


9.díl

17. 2. 2013

 

 

Po

Jdeme potichu. Nikdo nemluví, nejspíš oba nevíme o čem. Jen prostě jdeme, koukáme na cestu před sebou a jsme ticho.

„Opravdu nechceš doprovodit až domů?“ zkusí to po chvilce Ren. Podívám se na něj a zavrtím hlavou.

„Dnes ne, nevadí?“ a čekám.

„Nevadí, jen mám starost,“ usměje se Ren, ale nepokouší se mě přemluvit, za což jsem mu vděčný.

No nakonec ho stejně nechám jít většinu cesty se mnou, ale když už jsme v parku, který je od našeho bytu asi jen deset minut, řeknu mu, že sem to stačí a dál, že půjdu sám. Ren se netváří moc nadšeně, ale když mu ukážu na nedaleký panelák, tak se uklidní, protože je to opravdu jen kousek.

„Mám tě v pondělí vyzvednout?“

„Ne,“ zakroutím hlavou, „Máš to přes celé město a já zas nejsem tak neschopný,“ lehce se usměju a Ren mi úsměv oplatí.

„Dobře, tak se uvidíme v pondělí. Dáš mi na sebe telefon,“ a už vytahuje ten svůj.

„No já nevím…“

„Prosím Po,“ a udělá na mě psí kukuč, „Chci ho jej pro jistotu, kdyby se něco stalo a i tobě by se mohlo někdy hodit,“ nenechá se odbít a chrlí na mě argument za argumentem.

„Tak dobře,“ rezignuju nakonec a nadiktuju mu svoje číslo, on mě hned prozvoní a já si ho uložím taky.

Potom se rozloučíme a já se vydám domů. Dole si přivolám výtah a pak vyjedu do čtvrtého patra. Odemknu dveře, položím klíčky na skříňku a dám se do vyzouvání, když na mě něco skočí.

„Bratránku~“ křičí ta věc na mě a co mě tak šíleně dusí.

„R-Ruki?“ vykoktám přidušeně, „Můžeš mě konečně pustit? Vždyť mě udusíš,“ a snažím se do sebe odtrhnout.

„Promiň~,“ a hned mě pustí.

„V pořádku,“ usměju se a vyzuju si druhou botu, „Copak ty tu děláš?“

„Víš jak…“ nedopoví a zamíří do bytu, já ho následuju. Oba si sedneme na pohovku v obýváku.

„Zase ses pohádal s rodiči?“ zkusím první a taky jedinou logickou věc. Ruki je živel, na to, že je to taky Svěřenec, má docela vyřídilku. Ochránce ještě nemá, ale rodiče by už rádi vedle něj někoho viděli. Někoho, kdo by ho trochu zkrotil.

„Co jiného,“ ušklíbne se, „Ale teď povídej ty,“ přičemž ne mě spiklenec mrkne, „Slyšel, že ty už máš nového Ochránce.“

„Jo mám,“ nechce se mi o tom povídat, co bych mu taky řekl?

„To je vše, co mi řekneš? Chci podrobnosti... Detaily… Buď trochu sdílný~!“ začne do mě hustit. Opravdu… pavlačové drbny jsou vedle Rukiho hadry.

„Co bych řekl? Jmenuje se Ren a chodíme spolu do třídy,“ víc se mu svěřovat nehodlám.

„No tak Po~,“ a zatahá mě za rukáv, jako to dělají malé děti, když chtějí po mámě koupit nějakou sladkost, „Řekni mi toho víc!!!“ nenechá se odbít. Ale já se nehodlám zlomit, jen zakroutím a hlavou a zamířím k sobě do pokoje. Bohužel za veš mě následuje. Když vejdu tak proč.

Uprostřed mého malého pokoje, kam jsem musel vtěsnat postel, skříň, malou knihovnu a psací stůl, oni jaksi nacpali matraci, takže tady už není ani kus viditelné podlahy. Zlostně se podívám na toho okupanta za mými zády. No Ruki kouká jak ztracené štěně a mě hned přejde mu vyhubovat.

„To je to tak zlé?“ povzdechnu si a přeskáču k svojí posteli, na kterou si lehnu.

„Ještě horší,“ odpoví Ruki a švihne sebou na matraci.

„Když ty seš taky hlava paličatá,“ neodpustím si. Kdyby se furt nehádal a pochopil, že strejda s tetou pro něj chtějí jen to nejlepší, tak by to u nich nebylo jak na bitevním poli.

„A co je na tom, já jsem prostě toho názoru, že žádného Ochránce nepotřebuju. Dokážu se postarat o sebe sám. Víš, jak to dopadlo s tebou.“

Tak tohle bolelo! Nemusel mi to připomínat… Vím, že myslí mého prvního Ochránce, ale i Ren…

Otočím se k němu zády a schoulím se do klubíčka. Hlavně neplakat, hlavně neplakat! Hned na to je u mě Ruki a objímá mě.

„Promiň Po, tohle jsem nechtěl! Moc se omlouvám!“

„Já vím,“ popotáhnu a raději rychle rozmrkám hromadící se slzy.

„Jsi v pořádku?“ strachuje se dál Ruki a pořád mě objímá a dokonce mě začne hladit po vlasech.

„Jo… jsem,“ špitnu a užívám si to. Mám rád, když mě někdo výská ve vlasech a s Rukim vycházíme tak dobře, že o sobě víme prakticky všechno. Spíš bych řekl, že jsme bratři, než bratranci.

„Opravdu?“

„Jo, neboj,“ otočím se k němu a usměju se na něj, abych jen potvrdil pravdivost svých slov. Ruki se taky usměje, dá mi pár vlasů za ucho a pak jen tak ležíme a povídáme si o všem možné. Je to jako bychom se vrátili zpátky do dětství, kdy jsme ještě stavěli bunkry ze židlí, dek a prostěradel, kde jsme se ukempili, vyprávěli příběhy nebo si jen tak povídli. Jen ten bunkry nám teď chybí…

„Ahoj kluci!“ ozve se z chodby a nedlouho na to se ve dveřích objeví mamčina hlava.

„Ahojky mami!“

„Ahoj této.“

„Máte hlad chlapci?“ Já i Ruki kývneme hlavou. Máma se usměje a s tím, že za chvilku něco připraví, zase odejde. No my se nakonec rozhodnem ji jít pomoct. Zrovna vykládá nákup na linku a tak se k tomu nahrneme a hned všechno dáváme na svá místa.

„Děkuju vám chlapci,“ a pocuchá nám vlasy jako malým dětem, „Bude vám stačit chleba s máslem a šunkou?“ a při tom všechno vykládá na stůl a dá se do přípravy. My jen souhlasíme a za chvilku se před námi objeví talíř s namazanými chleby.

„A jak ses měl Po?“ posadí se máma k nám, když si vše urovná. Trochu mi zaskočí.

„Jo, bylo to príma,“ zalžu, nechci ji zbytečně trápit a děsit.

„A je ti už dobře?“ a pro jistotu mi šahá na čelo, zda nemám teplotu.

„Jo nemusíš mít strach,“ a uhnu pod jejím dotekem.

„Dobře… A co tvůj Ochránce? Jaký je?“ vyzvídá. Další výslech.

„Být tebou bych to vzdal, teto, ten bude mlčet jak ryba,“ pronese Ruki, zlomyslně do mě žďuchne, až mám chleba skoro v krku, „Ani mě toho moc neřekl.“

„Tak snad mi něco poví, ne?“ nedá se máma a vyčkávavě se na mě dívá. Povzdechnu si, tady to nemá cenu.

„Jmenuje se Ren, chodíme spolu do školy. Jeho maminka je moc milá a pak má dva bratry, dvojčata.“

„A jakou má moc?“ nepřestane vyzvídat. No jo… Nervózně se podrbu na hlavě.

„To jsem se nějak zapomněl zeptat…“ mamka mi věnuje lehký pohlavek. „Jak jsi na to mohl zapomenout, taková důležitá věc,“ spráskne tragicky ruce a zase vstává od stolu, ale když zasouvá židli pod stůl, usměje se a mrkne na mě. Teď je mi jasný, že to tak nemyslela.

„V pondělí to zjistím, oki?“ a taky se na ni usměju.

„Dobře, ale teď kluci běžte do pokoje. Chci si tu trochu poklidit a pak začnu připravovat večeři,“ vyžene nás z kuchyně a ještě ani nejsme v pokoji, když slyšíme, jak vyskládává svou „čistící skříňku.“

 

 

Tady máte bratránka Rukiho ;)

ruki.jpg

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

he?!!!!!

(Sayu, 30. 3. 2014 23:16)

To je fakt on?! Ten je libovy!!! A nadherny. Az na ti cigaro, ale newa.

:)

(Frux, 4. 3. 2013 18:31)

To byla hezká kapitola. Ren říkal, že má starost, ale stejně si to u mě ještě pořádně nespravil! :D
Po je miláček a jeho bratránek Ruki se mi moooc zamlouvá. A ten obrázek je krásnýýý :)) Kam ty na to jenom chodíš? :))
Jdu si hned přečíst další díl, který tady je.. :)
Yukiko nápad se mi líbí! Bylo by super, kdyby ho měli ti dva. Nyuuu :))
A taky se chci dozvědět, co má Ren za moc.. ne že by mě to zajímalo, když ho nemám ráda hajzla jednoho, ale stejně jsem děsně zvědavá :D

:D

(Yukiko, 23. 2. 2013 13:21)

Ruki bude s dvojčaty že? miluju když mají dvojčátka nějakého svá¨ýho kluka :D no Po se aspoň uklidnil a vypadá v poho :D těším se, co na bratránka řekne Ren :D

...

(barbor, 19. 2. 2013 14:53)

najprv prepáč, že nekomentujem tak často, ako predtým, ale polepším sa :) minule som tak uvažovala, ktorú tvoju poviedku by som chcela najviac a prišla som na to, že sa neviem rozhodnúť :D takže čakám na každú časť všetkých cyklov :) po je zlatíčko a ja len dúfam, že už sa bude mať dobre. u rukiho by som mala nápad, kto bude či budú jeho ochrancovia ;) ale to môže byť úplne inak.

Kawaiiiiii ^^

(Fantomas, 19. 2. 2013 9:00)

Ruki je asi pěkný živel, jsem zvědavá, kdo k němu bude patřit :-P

<3

(Miu, 18. 2. 2013 19:47)

Ruki je úžasnééj <3 myslím že už se tak trochu dávaj dohromady to je prima už se těším na další díílek ^^ Jinak CeCe já sem taky z moravy a potkala sem jenom jednu yaoistku (tu která mě k tomu navedla)

...

(Yuki, 18. 2. 2013 16:27)

ať už tu máme pondělí :D tahle povídka je jedna z těch který mě opravdu moooc zajímájí

:)

(Kyoko, 18. 2. 2013 12:59)

skvělé těším se na další díl :) taky doufám že ty kapitoly budou co nejdelší :D

......

(katka, 18. 2. 2013 8:47)

ty jo moc jako třeba lečitel nebo jasnovidec jsem zvědavá jakou mu přisoudíš , snad už po tak těžkém začátku bude veseleji

...

(Liliana, 17. 2. 2013 23:22)

Naozaj to bolo super. Ruki je fakt treštidlo XD. Súhlasím s L. dvojčatá by boli indeálni pre neho. Je super, že Ren netlačí na Poa a necháva mu priestor. Som zvedavá na Renovu moc :) Díky. Teším sa na ďalší diel :)

...

(L., 17. 2. 2013 23:13)

Nad Rukim by se jeden roztopil. Je nádherný! Přeju mu, aby měl jako ochránce dvojčata. Ale ne jedno z nich, abys toho druhého neošidila, nýbrž oba. Pokud je takový živel, jeden ho určitě nezvládne :D
Je mi docela líto Poa, protože nikdo neví, co se u Rena stalo a stačí jedna věta, jediné slovo a on si na to může vzpomenout... Ale jeho máma je milá. Jeho i Renova :)
A když už CeCe mluví o yaoistkách... já jsem z Moravy, ale moc jsem jich tady zatím nepotkala...asi mám smůlu *říká ta, co bydlí ve stejném městě jako Keigh*

...

(CeCe, 17. 2. 2013 21:38)

Hohohóó *dobře CeCe ví, že zní jako Santa, ale nemůže si pomoc a hopsá po pokoji štěstím bez sebe* úžasný úžasný úžasný. Ruki je skvělej :D a jeho Ochránce bude jedno z dvojčat, to je jasný :D A může mi někdo říct, proč všechny yaoistky jsou z Moravy?!?! To by mě dost zajímalo :D

 

 


Poslední fotografie


Kontakt

Katy-chan

Stránky byly založeny 10.1.2012

svozilova.katerina@seznam.cz



Archiv

Kalendář
<< říjen >>
<< 2017 >>
Po Út St Čt So Ne
            1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31          


Statistiky

Online: 2
Celkem: 247677
Měsíc: 1531
Den: 56