Jdi na obsah Jdi na menu
 


17.díl

14. 3. 2013

 

 

Taxík nám zastaví před honosně vypadajícím hotelem. Celou jízdu jsem byl nalepený na okénku a pozoroval tu krásu kolem. Myslím, že jsem ani nemrkal, aby mi nic neuteklo.

Teď stojím v krásně zdobené hale hotelu, který vypadá spíš jako zámek, a sleduju povyk kolem. Poslíčci v červených uniformách lítají ze strany na stranu, jak následují návštěvníky hotelu a nosí jim kufry z jedné strany na druhou. Ti, co mají objemnější zavazadla, to vyřešili šikovnými vozíky.

Raději jsem si stoupl bokem, abych nikomu v tom shonu nezavazel, a čekám na Ravena, který je na recepci a nejspíše vyřizuje naše ubytování. Po chvilce se rozloučí s mladým recepčním a vyhledá mě pohledem, a když mě uvidí, kývne na mě, ať jdu za ním.

Jdeme kousek chodbou, dokud se neocitneme u dveří výtahu. Chvilku čekáme, než přijede dolů a tiché cinknutí nám oznámí, že se tak právě stalo. Ve výtahu stojí další mladík, který nám popřeje pěkný den a poté se zeptá, které patro. Jedeme do jednoho z těch nejvyšších. Podle tlačítek, je tu i přízemím celkem dvacet pět pater a my jedeme do dvaadvacátého.

Další cinknutí. Dveře se otevřou a mladík nám popřeje příjemný pobyt. My se vydáme dlouhou a tichou chodbou až se nakonec zastavíme před jedněmi dveřmi. Raven vytáhne z kapsy kartu a projede ji čtečkou u dveří, načež se ozve klapnutí zámku a Raven už vchází dovnitř a čeká, až udělám taktéž.

Ocitnu se v poměrně prostorné chodbě, a jen co se zuji, Raven mě táhne dále do pokoje. Teda pokoje… to jsem si myslel, ale on je to nakonec hodně prostorný apartmán. Jedna místnost, která by se dala považovat za obývák společně s jídelnou. Velká sedačka, ještě větší televize a přiměřeně velký a dostatečně zásobený bare. Jídelní stůl a kolem něj židle pro čtyři osoby. Potom prostorná ložnice, kde je postel stejně velká jako ta Ravenova doma a hned vedle toho dveře do luxusní koupeny s obrovskou vanou i sprchovým koutem.

„Líbí?“ zeptá se Raven, zatímco si to prohlížím.

„Je to nádhera,“ usměju se na něj.

„A to jsi ještě neviděl to nejlepší,“ mrkne na mě šibalsky.

„Ono to snad může být ještě lepší?“ Na to neodpoví, jen ke mně natáhne ruku a já ji příjmu. Přitáhne si mě k sobě, dá mi krátký polibek a pak mě otočí a požádá mě, abych zavřel oči. Jakmile tak udělám, začne mě navádět nějakým směrem. Potom mě na chvíli pustí, dále mě žádá, ať nechám oči zavřené. Netrvá ani deset vteřin a už mám zase jeho dlaně na svých bocích a on mě opět někam navádí.

Najednou mě ovane lehký vítr. Nečekal jsem to a tak se lehce zachvěju.

„Otevři oči,“ zašeptá mi Raven do ucha a já tak učiním.

Nemůžu dýchat, z toho pohledu jsem úplně zapomněl i na tak jednoduchou a základní činnost. Jen zírám před sebe, oči vykulené a pusa otevřená dokořán.

„T-to,“ snažím se zformulovat smysluplnou větu, ale nejde to. Na to je ten šok až příliš velký.

„Vítej v Paříži,“ zašeptá mi Raven do ucha, obejme mě kolem pasu a začne mě laskat rty na krku.

Koukám na tu největší krásu, kterou jsem kdy ve svém životě viděl. Pozdní odpoledne, slunce pomalu zapadá a tak je vše zalité do jeho červeně a to vše je na pozadí Eiffelovi věže. Je to kouzelný a romantický pohled, nikdy by mě nenapadlo, že takovou nádheru spatřím.

„To je nádhera, Ravene,“ opřu se o něj a užívám si celou tuhle chvíli. Ravenovu společnost, to jak mě laská a to celé je zasazeno do nádherné atmosféry staré Paříže. Tohle je ten nejromantičtější okamžik mého života a pochybuju, že se najde něco, co by tohle překonalo.

eiffelova-vez-2.jpg 

 

 

„Ravene,“ zapřu se o jeho ramena a snažím se mu domluvit. Ani nevím, jak se mu mě podařilo dostat z balkónu a povalit od peřin.

„Copak?“ zeptá se Raven. I když si myslím, že je mu úplně jedno, jestli něco říkám nebo ne. Jeho teď jen zajímá můj krk a to, jak mi tam udělat co nejvíce červených značek.

„Ravene,“ zopakuju ještě jednou naléhavěji a on konečně upustí od okusování mého krku.

„Copak?“ zeptá se nechápavě.

„Nemám na to chuť,“ řeknu popravdě. Ravenův sexuální apetit je někdy obdivuhodný.

„Tatsu,“ zaskuhrá a udělá na mě štěněčí pohled.

„Promiň,“ já zas nasadím omluvný pohled, „Ale z té cesty jsem unavený a ještě mi není moc dobře. Chtěl bych se vyspat.“ Raven si povzdechne. Skloní se ke mně a zase se začne věnovat mému krku, jako bych snad ani nic neřekl.

„Tak se prospi,“ zašeptá mi po chvilce do ucha. Ještě než se odtáhne úplně, pohladí mě po tváři a věnuje mi jeden polibek. Potom ze mě sleze a zamíří ke svému zavazadlu. Já se nadzvednu v loktech a chvilku uvažuju o tom, že se převleču, ale nakonec to zamítnu. Nechce se mi, a tak sebou zase mlajznu do peřin, zavřu oči a než se naděju, už spím.

 

Probudím se a v pokoji je tma, jen skrze pootevřené dveře svítí trochu světla z vedlejšího pokoje. Posadím se a protáhnu se. Vyhrabu se z pokrývky a vydám se do druhého pokoje.

Raven sedí za stolem a je do něčeho tak zabraný, že si mě ani nevšiml. Chvilku jen stojím ve dveřích a sleduju ho. Ve tváři má upřený a soustředěný výraz. Občas se mu na čele udělá jemná vráska, jak nakrčí obočí. Tuhle svou stránku mi neukazuje moc často. Se mnou je většinou rozverný a sexuálně neukojený…

Potichu se rozejdu k němu a ani teď si mě nevšiml. Obejmu ho kolem ramen.

„Pracuješ?“

Raven odloží papíry a natočí hlavu ke mně.

„Vyspaný?“

Usměju se a přikývnu.

„Tak to je dobře,“ a políbí mě.

„Proč?“ Raven se zase usměje

„Protože tě chci vzít na večeři. Neobědvali jsme a teď už máš skoro osm večer. Nejvyšší čas jíst.“

„To jsem spal tak dlouho?“ podivím se a raději se kouknu na hodiny na stěně. No opravdu, za deset minut je osm hodin večer.

„Tak půjdeme?“ zeptá se Raven, když neodpovídám.

„Jojo, jen se skočím převléct a upravit.

„Jasně,“ a další polibek.

Zmizím opět v pokoji a z tašky si vytáhnu věci na převlečení. Nakonec se ještě v koupelně zběžně upravím a netrvalo to ani deset minut a my už s Ravenem opouštíme náš hotelový pokoj.

 

Právě jedeme výtahem a vracíme se z úplně luxusní večeře. Raven mě nikdy nepřestane překvapovat. Byli jsme v hotelové restauraci a to co jsem doposud považoval za luxus, bylo nic oproti tomu, co mě čekalo tady. Opravdu jsem se cítil nesvůj a nebýt Ravena, který mě držel za ruku, jistojistě bych utekl. Ale nakonec…

Výběr jídla jsem nechal na Ravenovi, tomu francouzskému jídelnímu lístku jsem stejně nerozuměl. Ten vybral jídlo snad o pěti chodech, nebo kolik jich bylo. Jako první nám donesli předkrm, který se skládal z nějaké domácí paštiky a bagetek. No snědl jsem dvě a dál se neládoval. Přece jen nás čekal ještě hlavní chod. Ale i tohle by mi stačilo jako večeře. Pak následovala nějaká krémová zeleninová polévka s opečenými krutonky. Že by pórková? Nevím přesně, ale bylo to taky výborné. A pak přišel hlavní chod. Jednalo se, jak mi Raven prozradil, o jehněčí žebírka, jako příloha byla bramborová kaše s bylinkami a k tomu ještě salát. A sladká tečka na závěr byla zmrzlina s ovocem. Prostě lahoda, dokonalost pro moje chuťové buňky. To celé Raven zapíjel vynikajícím červeným vínem. Já na něj chuť neměl, ale trochu jsem ochutnal. Já jsem si dal perlivou vodu s citrónem.

 

„Co máš v plánu zítra?“ zeptám se Ravena, zatímco spolu ležíme na pohovce a sledujeme film, co jsme si pustili.

„No, jak jsem říkal, dopoledne budu muset oběhat nějaké pracovní věci, asi ani na oběd nebudu moct s tebou jít, ale odpoledne bychom si mohli projít Paříž, co říkáš?“

„To by bylo skvělé!“ řeknu nadšeně.

„Ale co budeš dělat do té doby?“ řekne si Raven spíše pro sebe.

„S tím si nedělej starosti, já už se nějak zabavím,“ přitulím se k němu ještě blíž.

„Mám to!“

„Eh?“ nechápavě na něj kouknu.

„Co kdybys šel na nákupy? Prošel si obchody a něco pěkného si koupil?“ Vytřeštím nad jeho nápadem oči.

„Ne to je dobrý! Raději zůstanu doma. Ani na takové nákupy nemám peníze a ještě bych se ztratil. Ani se tu nedorozumím,“ začnu hned zamítat jeho bláznivý nápad.

„Kdo říká, že by sis to platil? Dal bych ti svoji kreditku, tak by ses nemusel o nic starat.“ Z toho se zděsím ještě víc. Copak on si nepamatuje, že tohle nemám rád?

„Ravene,“ snažím se zklidnit jeho nadšení, „Opravdu ne. Neboj se, klidně si pracuj a já se už zabavím, oki?“ dívám se mu zpříma do očí. Raven si povzdechne.

„Tak dobře,“ přitáhne si mě do náruče, „Ale ne, že si sem pozveš nějakého chlapa.“

„Ravene!“ bouchnu ho do hrudi, „Tyhle řeči si laskavě odpusť,“ naštvu se na něj.

„Promiň, promiň,“ a začne mě drtit v náruči.

„Dobře, prozatím ti odpouštím, ale hlavně mě neumačkej, sotva dýchám.“

Tenhle příkaz uposlechl a hned mě přestal tak drtit, ale začal s něčím jiným. Vklouzl mi pod triko a začal mi tam šmejdit a bezostyšně mě ošmatávat. Zatím jsem ho nechal, ale hned na to mi začal ožužlávat ucho a taky jsem cítil, jak se mě snaží povalit na pohovku. Snažil jsem se zapřít, ale Raven je silnější a větší jak já, tak jsem stejně skončil na zádech, pod Ravenem, který mi snad přirostl ke krku.

„Ty si nedáš pokoj, viď?“ snažím se ho přivést k rozumu. Dnes opravdu nemám na sex chuť.

„Za to můžeš ty,“ zaskuhrá dotčeně Raven a otře se o mou nohu a já můžu jasně cítit jeho vzrušení. Povzdechnu si, nemůžu ho trápit.

„Posaď se,“ řeknu a on mě naštěstí poslechne.

Já se nad něj skloním a rozepnu mu kalhoty a hned mu jeho penis vysvobodím z boxerek. Raven zavzdychá už jen z toho doteku a pocitu náhlé svobody. Tohle nebude dlouho trvat.

Párkrát pomalu zapumpuju rukou a potom špičkou jazyka zakmitám na jeho žaludu. Raven mi vplete prsty do vlasů a snaží se mě donutit jej pohltit do úst celého, ale nedám se. Zatím ho jen uspokojuji rukou, sem tam podráždím špičkou jazyka nebo olíznu celou jeho délku a lehce okousávám zoubky. Ale žádné pohlcení do úst. Zatím mu dopřávám pouze svou ruční péči, přičemž ústy se věnuju střídavě penisu a jeho varlatům.

„Tatsu,“ zaskuhrá vzrušeně a opět mi zatahá za vlasy. Myslím, že toho trápení už bylo dost a tak jej pohltím do úst až po kořen. To Raven ocení dlouhým a táhlým stenem. Nasadím pomalé tempo, ale Raven je už na hranici svého sebeovládání a začne mi do úst přirážet. Vyhovím mu, přece jen jsem ho trápil už dost dlouho. Začnu ho rychle kouřit a sát a než se na ději, mám ústa plná jeho spermatu. Všechno spolknu a pak se natáhnu pro polibek.

„Už jsi spokojený?“

„Jo,“ vydechne Raven ještě trochu mimo, a začne mě líbat.

„To jsem rád,“ nechám se od něj líbat, a když naše rty konečně nabaží, opět si lehneme a sledujeme ten zbytek filmu.

 

„Tatsu,“ ucítím šimrání pod nosem a oženu se, protože mě to lechtá. Uslyším uchechtnutí.

„Tatsu,“ konečně se mi podaří rozlepit oči. Nade mnou se sklání usměvavý Raven, už oblečený v dokonale padnoucím obleku.

„Copak?“ zeptám se a natahuju k němu ruce v touze po ranním polibku. On mi vyhoví.

„Jen jsem si ti chtěl říct, že odcházím. Snídani jsem už objednal, máš ji v jídelně na stole a pak,“ zamává něčím před mýma očima, které nejsou sto schopny poznat, co to je, „nechávám ti tady tu kreditku, kdyby sis to rozmyslel,“ skloní se, dá mi polibek a kreditku nechá na nočním stolku.

„Uhm,“ zaskučím cosi a pak už uslyším jen cvaknutí dveří a já zase usnu.

 

Probudím se, těžko říct kolik uběhlo času, ale na budíku na nočním stolku svítilo, že je pár minut po desáté hodině. Ještě chvilku se převaluju v posteli, ale ten krásný výhled z okna, za kterým byla vidět čistá modrá obloha, a zářivé sluníčko, mě nakonec donutil vylézt.

V koupelně si vyčistím zuby, rychle osprchuju a pak v pohodlném oblečení zamířím do jídelny. Na stole je hned několik přikrytých talířů a tak jsem se dal do prozkoumávání a jen jsem koulel oči. Proč toho objednával tolik? Na jednom talířku jsou lívance a javorový sirup je hned nedaleko. Na jiném je zase nějaké slané pečivo a k tomu nějaké máslo a snad tři druhy uzeniny. Na druhém zase sladké pečivo. Našel jsem i talíř, na kterém byli vajíčka a mini párečky. A uprostřed toho je velká mísa s ovocem a karafa s džusem, pod kterým je složený papírek. Vezmu jej a otevřu.

Nevěděl jsem, na co budeš mít chuť, tak jsem objednal všechna snídaňová menu.

 Dobrou chuť R.

Usměju se, lístek opět složím a položím na stůl. Ale v tomhle počasí by bylo škoda sedět uvnitř. Zamířím tedy k balkonu a otevřu jeho dveře do kořán. Dovnitř začne proudit svěží a čerstvý vánek. Rozhlédnu se kolem a opět žasnu nad tím pohledem. Je to tak krásné, včera odpoledne to mělo úplně jinou atmosféru, než to má teď. Potěší mě, že tu najdu stolek se dvěma židlemi. Vrátím se do jídelny a na jeden velký talíř si nandám od všeho trochu. Jeden lívanec si poliju sirupem, namažu si bagetku máslem, potom si vezmu jakýsi sladký koláč. Ještě si vezmu ten talířek s vajíčky a párečky. To si všechno vyskládám na stůl a pak se ještě vrátím pro jedno jabko a pro sklenici džusu.

Druhou židli si dám před sebe a natáhnu si na ní nohy a dám se do jídla. Užívám si to. Ten čerstvý vzduch a sluníčko, které mě svými paprsky krásně hřeje na tváři. Postupně sním všechno, co jsem si nandal a teď už jen sedím a relaxuji. Dokonce ani ten hluk z ulice mi nijak nevadí, tak nějak to dodává tomuto místu příjemnou a kouzelnou atmosféru. Vstanu ze židle a přejdu k zábradlí, přes které se lehce nakloním a začnu sledovat dění na ulici pod sebou.

Hemží se to tam pěšími i auty. Nedaleko dokonce vidím Shromáždiště, ale moc lidí tam nečeká. Naopak si všimnu spousty autobusů a taxíků. Tohle u nás nenajdete, ale tohle město si zachovalo svou atmosféru. Kousek taky vidím malý parčík a hned mě napadne, že bych se tam mohl podívat, proč trčet doma. Uklidím nádobí ze stolu a zavřu dveře balkonu. Rychle se převleču a pak s kartou od dveří zamířím ven.

Park byl opravdu jen kousek od hotelu a tak jsem se nebál, že bych se ztratil. A nakonec mě překvapilo, že se jednalo o poměrně velký park. Pomalu jsem se jím procházel a sledoval dění kolem. Na chvíli jsem si i sedl na lavičku a prostě jen tak seděl, vypnul mozek a nechal čas a dění kolem sebe jen tak plynout. Nevím, jak dlouho jsem tam seděl, když mi něco narazilo do nohy. Podíval jsem se, co to bylo a pohled mi padl na menší míč. Vzal jsem jej do ruky a rozhlédl jsem se kolem. Uviděl jsem malou holčičku, jak se blíží ke mně. Podal jsem jí tedy míč a ona si jej s tichým „Merci“ vzala a odběhla ke svým kamarádkám nedaleko.

 

Zavírám za sebou dveře pokoje. Je mi příjemně, jsem i tak trochu unavený. Kouknu na hodiny a zjistím, že je čas oběda. Chvilku přemejšlím. Raven říkal, že to na oběd nejspíše nestihne, ale přece jen mám hlad, ale zas sám se nikam neodvážím. Moje dilema je nakonec vyřešeno pohledem na stůl, kde se nachází ještě spousta jídla od snídaně. Vezmu si zas od všeho něco a s talířkem se tentokráte usadím před televizi, kterou zapnu a nechám tam nějaký hudební pořad.

 

Uslyším cvaknutí dveří a rychle vystřelím z pohovky. Raven právě odkládá kufřík na stůl v chodbě a nejspíš si mě ani nevšiml, protože když na něj skočím, div spolu nespadneme.

„Co blázníš Tatsu,“ zasměje se Raven, když chytí ztracený balanc, a obejme mě kolem pasu.

„Nic, jen jsem rád, že jsi zpět,“ usměju se na něj a pak jen políbím, „Jak to dnes šlo?“

„Všechno, co jsem chtěl stihnout, jsem stihl,“ odpoví mi, když se mnou zamíří do obýváku a sedne si na pohovku.

„A všechno v pořádku?“ zajímám se dál, i když o jeho práci nic nevím.

„Jojo, neboj se,“ obejme mě. „A co jsi dělal ty, zatímco jsem tu nebyl?“

„No vstal jsem poměrně pozdě, tak jsem se v klidu nasnídal, pak šel na chvilku do parku, co je tu kousek a pak se zase vrátil, dojedl zbytek snídaně jako oběd a pak už jen odpočíval u televize a čekal na tebe.“

„To jsi to měl teda nabité,“ zasměje se Raven. „A co chceš dělat teď? Chceš jít na tu procházku?“

„Jo!Ale,“ zaseknu se.

„Ale?“ zeptá se Raven.

„Ale jen, jestli jsi ty už obědval.“ On se usměje a ujistí mě, že oběd měl. Pak jen čekám na Ravena, než se převleče z toho upjatého obleku do něčeho pohodlnějšího a už vyrážíme na prohlídku Paříže.

 

Je večer, jsme po večeři a já teď ležím unaveně na posteli a neuvěřitelně mě bolí nohy. Ale na druhou stranu… stálo to za to. Prošli jsme toho tolik…

Byli jsme na Champs-Elysee, kde si prohlídli vítězný oblouk. Navštívili Louvre i Eiffelovu věž, ze které byl dokonalý výhled. Raven mě dokonce vytáhl na projížďku lodí po Seině. Do toho jsme si kupovali nejrůznější suvenýry i mňamky místní kuchyně a celkově to prostě bylo dokonalé odpoledne. Pak jsme se ještě zastavili v jedné, možná trochu zapadlejší, restauraci, ale bylo tam příjemně a jídlo bylo taky výborné.

„Děkuju,“ zašeptám Ravenovi do hrudi, zatímco vedle mě leží na posteli a objímá mě.

„Za co?“ dělá ze sebe blbce.

„Za tohle, bylo to nádherné.“

„To nic nebylo,“ usměje se mi Raven do vlasů a přitiskne si mě k sobě ještě blíž.

„Pro tebe ne, ale pro mě to moc znamená,“ nenechám se jen tak odbít. Vím, že on byl všude možně, ale pro mě je to poprvé a nebýt jeho, nikdy bych se sem nepodíval.

„Já vím. A co takhle společnou sprchu? Nebo koupel?“

Zvednu se z jeho ramene a usměju se.

„To zní skvěle.“

„Tak na co čekáme,“ a už se zvedná a míří do koupelny.

 

Stojíme ve sprše pod příjemně teplou vodou. Navzájem si omýváme naše těla a líbáme se. Jakmile je pěna dole, dá se Raven do opečovávání mého těla. Líbá mě na krku, žužle moje ucho a v prstech mne moje bradavky. Já mám jen hlavu zvrácenou, na obličej mi padají kapky vody a jediné, čeho jsem schopen, je tiché sténání a hlazení Ravenových zad.

Raven se pomalu přesouvá z mého krku níž a párkrát polaská jazykem i moje bradavky. Tudíž ruce jsou teď volné a ony se můžou věnovat další části mého těla, která si pozornost žádá nejvíce. Nejdříve mě jen tak jemně pohladí po penisu, poté jej silně sevře v dlani a nakonec jej začne pomalu a pravidelně třít. Z toho pocitu zavzdychám o něco víc, a když se nakonec Raven skloní a začne mě kouřit, to už přímo zakřičím.

Raven se ničím nijak nezdržuje, ale není to na úkor požitku či připravování. Jen mě prostě hned začne připravovat i na svůj vpád. A to je už i na mě moc.

„Ravene,“ vzdychnu smyslně, až ze mě Raven vytáhne prsty, přestane mě ústy uspokojovat a zvedne se ke mně, aby se mi mohl koukat do očí.

„Copak Tatsu?“ hraje si se mnou a uždibuje mi rty. Vím moc dobře, že ví, co chci.

„Pomiluj mě,“ zašeptám mu do ucha a kousnu jej.

Raven nijak neodpoví, jen se najednou ocitnu ve vzduchu a jsem opřený o studenou zeď sprchy. Dívá se mi zpříma do očí a pomalu mě spouští na svůj penis. Když už je ve mně úplně celý, obmotám mu nohy kolem pasu a ruce kolem krku. Hned začne přirážet a já cítím dvojnásobnou slast. Díky tomu, jak jsme k sobě natisknutí, se můj penis tře o Ravenovo bříško, takže už nepotřebuju žádnou další stimulaci.

Udělám se jako první, prostě jsem ten nával rozkoše nezvládl, skoro mu visím v náruči jako hadrová panenka, zatímco Raven do mě stále přiráží. Nakonec jeden pořádný příraz, pevné sevření boků a už i on vyplňuje moje nitro svým semenem.

Ještě nějakou dobu zůstává ve mně a objímáme se. Ale nakonec přece jen ze mě vyklouzne, opatrně mě postaví a pak se ještě jednou umyjeme a potom zalezeme do postele, kde se ještě trochu mazlíme, až nakonec usneme.

 

Ráno se probudím dřív, ale vstávat se mi nechce, tak se kochám Ravenovou spící tváří a začnu jej jemně líbat a hladit po hrudi. Zprvu nijak nereaguje, ale když se opět vrátím k jeho rtům, začne mi polibek oplácet.

„Dobré ráno,“ prohrábnu mu vlasy.

„Dobré,“ on si začne hrát s těmi mými.

„Máš hlad?“ zeptá se po chvilce, kdy jsme se na sebe jen koukali a nic neříkali.

„Trochu,“ a lípnu mu pusu na nos. Potom se vyhrabu z peřiny a, jak mě pán bůh stvořil, zamířím do koupelny.

Tam si vyčistím zuby a opláchnu obličej. Když se vrátím do pokoje, postel je už prázdná, tak se rychle obleču a vyjdu z pokoje. Raven stojí u stolu, kam hotelová obsluha dává talíře s jídlem, a ta než odejde, tak dostane dýško. Pak se Raven na mě usměje a pokyne mi, ať se k němu přidám, což milerád udělám. Složení snídaně je víceméně stejné jako včera, ale to nevadí. Zase si dám od všeho trochu. Raven nejí, jen upíjí kávu a čte si noviny.

„V kolik nám letí letadlo?“ zeptám se, i když se na tu hromadu železa netěším. Raven zvedne pohled od novin a vyhledá hodiny.

„Za nějaké čtyři hodiny,“ a opět se pohrouží do četby.

„A co budem dělat do té doby?“ optám se zvědavě.

„Tajemství,“ mrkne na mě a opět si všímá novin a můj nafouklý obličej přejde bez povšimnutí.

 

Už bych si měl uvědomit, že když Raven řekne slovo překvapení, tak to nevěstí nic dobrého. Včera jsem odmítl jít sám na nákupy a použít jeho kreditku, tak to Raven vyřešil tak, že mě dnes vytáhl on do obchodů a nedal mi šanci jakkoliv protestovat.

„Nenávidím tě,“ zavrčím na něj, zatímco jdeme z posledního obchodu, kam mě vytáhl a nechal mě obskakovat těmi prodavačkami.

„Taky tě miluju,“ Raven si ale z mého chování nic nedělá. Nastoupí do našeho taxíku, zatímco já dávám do jeho kufru už další tašku. Až poté se posadím a my konečně vyrazíme směrem letiště.

„Co s těmi hadry budu dělat? Vždyť to nejsem schopen odnosit do konce života.“ Raven se rozhodl moje nadávání a stížnosti ignorovat a pokaždé mě umlčí vášnivým polibkem.

„Ty seš prostě…,“ nevím, jak ho pojmenovat. Raven se jen začne smát a zbytek cesty na letiště už nemluvíme. Já dělám uraženého a koukám z okna. Raven se baví na můj účet a nestydatě mi ošahává nohu.

Na letišti kontrola opět proběhne v pořádku, a jakmile se usadíme na našich místech, já se začnu psychicky připravovat na let. Vím, že to není tak strašné, poprvé jsem to přežil.

 „Bude to dobrý,“ vezme mě Raven za ruku. Usměju se na něj, vím, že má pravdu. Stisknu mu ruku a pak zavřu oči a čekám, až celý let bude za mnou, a já zas budu stát nohama na pevné zemi.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

dotaz

(zuzuka, 21. 3. 2013 20:55)

velmi podařený výlet:) ale souhlasím s Widlickou, chce to nějakou akci:)
ale zatím ještě nechápu jak to navazuje s prologem......

Kawai

(Widlicka, 17. 3. 2013 20:52)

Moc krásné a sladké, ale...
.., to ale spočívá v tom, že by to chtělo trošku oživit nějakou akční vložkou (tedy, alespoň podle mého názoru)

♥.♥

(Abby, 15. 3. 2013 16:26)

Extra dlouhý = extra spokojená Abby!! Tyhle dva ňuňánky jsem si hrozně oblíbila a i potom, co povídka skončí si jí budu číst dokola, protože je to hrozně krásný!! Tenhle dílek byl... no byl... prostě byl kouzelnej a nevím, co ještě, ale v Paříži jsem byla a vážně je to tam moc hezký a pro ty dva i romantický.. No doufám, že Tatsuovi nebude blbě, a že doletí v pořádku a bude stát znova na zemi společně s Ravem :) Ještě k tomu dodám, že se těším na další dílek téhle povedené kapitolky a na další jejich průšvihy a legraci :)

...

(CeCe, 14. 3. 2013 22:54)

Já věděla, že se nestane nic z toho, co jsem věštila :D Ale nevadí, já vymyslím něco jiného. V letadle je napadnou živí mrtví, Ravena kousnou a Tatsu začne vyšilovat. Raven se kvůli kousnutí změní v zombie a všichni na palubě ho budou kvůli tomu chtít zabít, jenže Tatsu ho nedá. Navlíkne Ravenovi padák a shodí ho z letadla, pak si sám obleče padák a skočí za ním. Když dopadnou na zem, tak se Tatsu zděsí, protože se skoro všichni lidi změnili v zombie a Raven se ho pokusí sežrat. Naštěstí se dostanou do Atlanty, kde je výzkumné středisko. Tam zjistí, že už se objevil lék a tak ho Ravenovi dají. Raven se změní zpět na supermegaokouzlujícího semeho a všechno bude fajn. Jenže pak Raven zjistí, že jeho otec zemřel (čtěte, že ho někdo zabil :D) a bude ho chtít pomstít. Tak se s Tatsuem vydají hledat ty vrahy, které potom taky najdou a všechny je systematicky zabijou. Jenže pak se tam najednou objeví nějaký namachrovaný padlý anděl a svede Tatsua. Raven se s Tatsuem rozejde a půjde do nějakého klubu zapít svoje zklamání a smutek. Jenže tam se stane svědkem záhadné vraždy, kterou spáchají tři teenageři s tetováním na rukách a podivnými zbraněmi. Zjistí, že jsou to lovci stínů a že zabíjejí démony. Půjde tedy s nimi a narazí na jednoho gaye, který nosí duhové kalhoty a dá se s ním dohromady. Ten gay se bude jmenovat Magnus. Na jednom z Magnusových večírku se ale objeví Tatsu s tím padlým andělem (jeho jméno bude třeba Patch) a Raven s Tatsuem nakonec skončí v posteli a vrátí se k sobě. KONEC :D

Re: ...

(Frux, 14. 3. 2013 23:34)

už na tebe působí walking dead jo? Pojedou do atlanty, zombie? Pěkná teorie a já se hrozně směju :DD

Adzvsuvw

(Ri-na, 14. 3. 2013 23:07)

Advksubgfibgeif *___* Omona! Tak tohle byla skutečně krása *__*
Ani se Tatsu(ovi) nedivím, že zíral. Taky bych zírala, páč Paříž je skutečně neskutečně nádherný město. A nehorázně romantický *_* Jak já ráda bych se tam vrátila :DD
Raven si ho pěkně hejčká :33
Navíc, Raven musí mít hodně velký konto, co? :D
Ááá, francouzský bagetky :33 Ty jsou výborný :33
Ten blowjob byl úžasně napsanej^^ Jak to sakra děláš?! :D
Závidím jim ten výlet. To musela bejt nádhera *_*

Vážně krásný díl a já se těším na další^^ Hwaiting!^^

.....

(katka, 14. 3. 2013 21:09)

nádherný výlet , skvělý dil a díky za skvělý zážitek který jsi nám připravila ti dva jsou skvělý pár

...

(Liliana, 14. 3. 2013 20:53)

Nádherný diel. Prostredie Paríža naozaj ako stvorené pre spoločne prežité chvíle tých dvoch. Bolo to krásne popísané. Človek mal pocit kao keby tam bol s nimi. Sú krásny pár a je vidieť, že sa majú naozaj radi. Len Raven by mal trošku krotiť svoju žiarlivosť. Nemal by tak rýchlo zabudnúť na to ako to dopadlo keď obvinil Tatsua z nevery. Som zvedavá ako to bude ďalej pokračovať.

OwO

(Cheer32, 14. 3. 2013 20:49)

Kolik má Rav na kontě? Já chci taky tolik jídla, kurník! :D A taky tolik oblečení. A peněz. A yaoi... muhehe xD Už se dostaneme k hlavnímu ději? :D Myslím, že jó... A příští kapitolku mi necháš přečíst, abys tam neměla chyby, viď? ^^

..*

(Liia, 14. 3. 2013 20:11)

Bože, tak nádherný.. Já miluji Paříž, ale po tomhle jsem si ji totálně zamilovala. Myslím, že se to líp vyvinout ani nemohlo, protože oni dva jsou spolu prostě úžasní a neuvěřitelní :D. Už se moc těším na další díl, a proto doufám, že bude co nejdřív :)

...

(L., 14. 3. 2013 19:54)

Nádherné! Jsem ráda, že se nic nepokazilo. Trochu se mi nelíbí, že Raven Tatsuovi pořád něco chce koupit. Měl by pochopit, že Tatsuovi se to nelíbí... Mě osobně by se taky moc nelíbilo, kdyby mě někdo zavedl do obchodu a nakoupil mi hromadu oblečení (cítila bych se blbě). Navíc, když jsou ti dva milenci. Kdo by se pak Tatsuovi divil? No, jsem zvědavá na pokračování :)

Kawai

(Frux, 14. 3. 2013 19:20)

Já jsem snad rozbrečím!! Chci do Paříže a chci, aby mě vzal Raven na nákupy! On je k Tatsuovi tak hodný a milý a všechno... Tvoří spolu nádherný pár a jistě si užívají spolu každou chvíli. Tatsu je mi sympatický v tom, jak od Ravena nic nechce. Je skromný a to se podle mě Ravenovi taky trošku líbí. Jako myslím to tak, že z něj prostě jenom nežgrglí prachy :D
Byl to úžasný dííííííl a já už se nemůžu dočkat toho příštího zlato. <3