Jdi na obsah Jdi na menu
 


18.díl

30. 3. 2013

 

 

Už stojíme na zemi a já mám nutkání kleknout na kolena a políbit zem! Tentokrát to sice nebylo tak strašné jako poprvé, ale přece jen jsem raději, když stojím nohama pevně na zemi. Nemluvě o tom, že se mi v letadle při přistání zase udělalo zle a já musel hned běžet na toaletu.

„Dobrý Tatsu?“ ptá se mě poněkolikáté Raven, zatímco vycházíme z budovy a míříme k parkovišti, kde jsme nechali auto.

„Jo, dobrý,“ asi musím vypadat žalostně a být v obličeji celý zelený. Raven se povzbudivě usměje, ale nějak cítím, že mi nevěří. Obejme mě kolem ramen a pustí mě, až když najdeme auto. Dáme věci do kufru a pak Raven nastartuje.

Jedeme k Ravenovi domů. Přece jen ten můj malý kamrlík… Pro jednoho je to akorát, ale pro dva je tam už těsno a co si budem říkat… U něj je to prostě takové pohodlnější.

„Máš hlad?“ zeptá se během řízení a já se musím zamyslet. Je pravda, že mi před chvilkou nebylo dobře, ale hlad mám, ale raději bych jedl doma, pokud se ptá proto, že chce někam zajít.

„Mám, ale rád bych jedl doma.“

„Ale tam není nic uvařeno,“ řekne skoro bezradně Raven a já se musím smát.

„To přece nevadí,“ promluvím, když se konečně vysměju. Raven nezapomíná na mě vrhat vražedné pohledy, ale nutnost řídit a sledovat cestu mu to značně znesnadňuje. „Hospodyně tam má určitě nějaké zásoby a já z toho něco uklohním,“ celkem se těším. Dlouho jsem nevařil a teď budu dokonce vařit pro Ravena.

„A bude to k jídlu?“ popíchne mě.

„Tsss,“ odfrknu si, „Samozřejmě. V kuchyni mi to jde a taky pracuju v restauraci. Nezapomeň.“

„Dobře, dobře,“ směje se Raven a už se zase plně věnuje řízení, aniž bychom mluvili.

 

Zaparkovali jsme, a když jsme vešli do domu, Raven šel zanést zavazadla do pokoje a já si to zamířil do kuchyně obhlídnout stav ledničky. Naštěstí to vypadá, že hospodyně věděla, že se dnes vracíme a tak lednička byla poměrně dobře zásobená.

Vytáhl jsem kuřecí maso a zeleninu. Nechal vařit rýži a během toho si všechno nachystal. Udělám zeleninové rizoto a k tomu ještě salát s kuřecím masem. Zrovna krájím zeleninu, když se mi kolem pasu omotají dvě paže a já div leknutím nevyskočím z kůže.

„Ravene! Seš normální? - Vím, zbytečná otázka – Víš, jak jsem se lekl? A co kdybych se řízl?“ začnu mu vyčítat. No on si z toho teda moc nedělá.

„Co budeme mít dobrého?“ dělá jako by nic.

„Asi nic, pokud se mě chystáš zabít nebo pokud si uřežu prsty,“ prskám dál, přičemž pokračuju v krájení zeleniny.

„No tak Tatsu,“ a pevněji mě sevře v objetí, „Copak to bude?“ Má to s ním vůbec cenu?

„Jen zeleninové rizoto a salát s kuřecím masem,“ dám zeleninu do misky a začnu si chystat maso, které nakrájím na menší kousky.

„To zní dobře, budu věřit, že to tak bude i chutnat,“ dostanu polibek na krk. „Mám nějak pomoct?“

„Jak zdatný jsi v kuchyni?“ zeptám se pro jistotu. Odpovědí je mi nevinný úsměv a nervózní podrbání na hlavě. Tak ‚Tohle‘ nehodlám k vaření pustit. „To je dobrý, já to udělám, dělej si, co potřebuješ.“

„Tak tu budu sedět a sledovat,“ a sedne si na barovou židličku. Já pokračuju ve vaření a během toho si spolu povídáme.

 

„No tak nakonec to bylo k jídlu,“ zhodnotí Raven moji snahu po jídle. Já nafouknu tváře a zamračím se na něj. Myslím si, že se mi to povedlo a on si ještě bude stěžovat.

„Tsss,“ a pokračuju v jídle. Nechám si kazit chuť. Mě to chutná, a kdyby jemu ne, tak to nejí.

„No tak, Tatsu,“ natáhne ruku přes stůl a chytne tu mou, „Přece bys mi tohle nevěřil. Měl jsi to výborné a moc děkuju.“ Mám pocit, že se červenám až na zadku a že mi jde pára z uší.

„Děkuju,“ zahuhlám s plnou pusou a raději sklopím zrak, aby mi nebylo vidět do tváře. Moc mě to teď potěšilo. Jsem rád, že mu chutnalo!

Jakmile dojím, tak si ještě na chvilku lehneme k televizi, ale to nám nevydrží moc dlouho. Jsem nějak unavený a usínám na Ravenovi, tak ten mě asi po půlhodince filmu odnese do pokoje. Ještě vnímám, jak mě svléká z oblečení, potom si lehne vedle mě a potom, co si mě přitáhne do náruče, nás přikryje.

 

Ráno se probudím do krásného dne, ale s otřesnou nevolností. Chci vystartit z postele, ale Raven mě ne a ne pustit, až když ho pořádně bouchnu do žeber, mě konečně pustí. Do koupelny doběhnu na poslední chvíli. Okamžitě se skloním nad mísu a zvracím. Jsem rád, že po chvilce slyším klepání, ale nedovolím Ravenovi vstoupit. Tohle není nic, co by měl vidět. Když už nemám co zvracet a ven jdou jen žaludeční šťávy, zvednu se a přejdu k umyvadlu, abych si vypláchl a vyčistil zuby. Když otevřu dveře od koupelny, Raven stojí hned vedle dveří a jen co si mě všimne, že se mě ptá, jestli jsem v pořádku.

„Opravdu se cítíš dobře?“ nevěří mi. Opět… „Přece jen to není poprvé,“ nedá na moje ujišťování. I když je mi ještě stále nevolno a na snídani nemám ani pomyšlení, myslím, že to není nic vážného.

„To nic není,“ snažím se zkrotit jeho starostlivost.

„Myslím, že by sis měl skočit k doktorovi.“

„Nemusím, nikdy jsem nebyl nemocný…“

„Nikdy neříkej nikdy, každý je někdy nemocný,“ hučí do mě furt Raven.

„Já ne,“ stojím se na svém. Co si pamatuju, nebyl jsem v životě nemocný a nemyslím si, že by to mělo přijít právě teď.“

„Ty seš horší jak malé dítě,“ začne se rozčilovat Raven.

„Dobře,“ kapituluju, „Když tě to uklidní, skočím si k doktorovi, ale stejně to dopadne přesně, jak říkám… Nic mi není.“

„Dobře,“ chytne se hned mého příslibu Raven. „Musím dnes do práce, tak tě cestou zavezu do nemocnice, místo domů. Dobře?“ Sakra, zmařil mi plány. Neměl jsem v plánu tam doopravdy zajít, jen jsem mu to chtěl namluvit. No nic, nedá se nic dělat. Jednu prohlídku u doktora budu muset přetrpět.

 

Sedím v čekárně doktora a čekám, až přijdu na řadu. Už tu sedím asi půlhodiny a značně se nudím. Je mi už dobře, sice jsem si ještě jednou odběhl na záchod. To proto, že Raven začal přede mnou jíst smažená vajíčka a slaninu a mě se z toho udělalo šoufl, ale teď už jsem zase čilý jak rybička.

„Pan Miyata?“ vyjde ze dveří sestra a pohledem sjede všechny přítomné v čekárně. Já se zvednu a zamířím do ordinace. Sestřička za mnou zavře dveře a já se posadím na židličku, zatímco doktor sedí za stolem a něco zapisuje do počítače.

„Takže copak vás trápí, pane Miyata?“ koukne na mě přes svoje brýle.

„Nic velkého,“ začnu mluvit, „jen mě v poslední době trápí časté nevolnosti. Ale myslím, že to není nic vážného, jen můj přítel se o mě bál.“

„Myslím, že doktor jsem tu já,“ začne se usmívat, „Takže já určím, zda je to vážné nebo ne. Takže… Nějaké prodělané nemoci? Nebo berete pravidelně nějaké léky?“ ptá se.

„Ne, co vím, tak jsem nikdy nebyl nemocný.“ Doktor se na mě koukne jako by chtěl něco říct, ale pak si to rozmyslí a jen si něco zapíše do počítače.

„Jaké byli přesné příznaky nevolnosti? Jak často, kdy?“ pokládá jednu otázku za druhou a já mu na ně odpovídám.

„Dobře, z toho co jste řekl, to nevypadá na nic vážného, ale raději vás pošlu na nějaká vyšetření,“ a začne vypisovat lístky. Nejraději bych mu řekl, že to není nutné, ale nakonec ho nechám. Převezmu si papíry a jdu si to oběhat, s tím, že jakmile bude mít všechno za sebou, mám se vrátit.

 

Poslali mě na odběr krve. Fuj, nic horšího jsem snad nezažil, bylo to tak děsivé… Pak jsem ještě musel dát moč, no to taky stálo za to, zvláště když vůbec nemáte potřebu. Musel jsem si koupit pití a lít to do sebe, abych se donutil. No a nakonec mi ještě udělali nějaký ultrazvuk břicha, nebo co to bylo. Prý jestli třeba nemám nějaký vředy či co a že z toho bych mohl zvracet… Naštěstí to nebylo nijak nepříjemné na rozdíl od odběru. Tady jsem si jen lehl na lehátko a s tím se pak zasunul do takové rouričky. Celkově beru svoje první vyšetření jako kladnou zkušenost.

Teď jen sedím opět v čekárně a čekám, až si mě zas zavolá doktor. Mezitím do ordinace vejdou ještě další dva doktoři a pak ještě jeden. To by mi zas až tak divné nepřipadalo, kdyby potom nevyšla sestřička s tím, aby všichni, kromě mě, odešli k jinému ošetřujícímu lékaři, že pan doktor dnes už neordinuje. Teprve teď se začínám bát. Uvnitř jsou celkově čtyři doktoři. Já tu jsem jediný pacient a vevnitř jsou moje výsledky vyšetření.

Sedím na židličce, nervózně si žmoulám prsty a hypnotizuju hodiny. Už tu čekám půlhodiny a furt nic. A s neustálým tikotem hodin a pohybem ručiček jsem nervóznější a nervóznější, a když se dveře otevřou, vyskočím jako připínáček.

„Pane Miyata,“ promluví sestřička, „Pojďte, prosím, dovnitř,“ pobídne mě a já si nemůžu nevšimnout divného tónu jejího hlasu i to jak na mě kouká. S obavami tedy vejdu do místnosti a posadím se opět na tu židličku jako prvně. Ti doktoři už tu nejsou, nejspíše odešli druhými dveřmi, a už je tu jen ten můj.

„Pane doktore,“ promluvím, „Je snad něco špatně? Jsem snad nějak nemocný? A je to vážné?“ začnu chrliti všechny tyhle otázky a tím ze sebe dostávám i všechny svoje obavy.

„Uklidněte se, prosím, pane Miyata, nemusíte se bát. Nejste nijak nemocný, jen,“ je nervózní a očividně neví, jak to říct.

„Jen?“ snažím se ho pobídnout, aby dál mluvit.

„Opravdu nevím, jak je to možné, ale věřte, že jsme to několikrát kontrolovali,“ ať už to přestane okecávat a jde rovnou k věci, „Ale i přesto vám musím sdělit, že…“ No tak už to vyklop!!!

„Že jste těhotný…“

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Nyaaaf

(zakuro, 16. 6. 2013 0:15)

parádně úchylná povídka. Jen mám dotaz. Jak je to možny??????????? :D :D :D Chudááááák :D :D

Kawaiiiiii ^^

(Widlicka, 1. 4. 2013 18:27)

Tak tomu říkám pořádný zvrat ;-P paráda, co na to asi jeho druhá polovička? ;-P

:D

(Miu, 1. 4. 2013 12:13)

Já too věděla chachááá....... moc povedené hádám že to je z toho zkoumání nebo co to bylo v prologu ještě pro Yukiko koho jinýho by to dítě bylo? a teďka zase na Katy - chan jestli jednomu znich tří něco uděláš vytáhnu svoji 500 stránkovou bichli o středověkých mučeních a pak šlohnu tu bratrovu o indiánských mučeních no a pokusím se zkombinovat co nejvíc nejbolestivějších mučení... - řeknu ti není hezkej pohled občas sou v těch knížkách obrázky jak po onom mučení dopadli jsem trochu odolnější tvor na todle ,ale z něčeho takovýho se zvedal žaludek i mně. ááále moc se těším na další kapitolku...

,,,,,

(katka, 31. 3. 2013 22:14)

hlavně že není nemocný , takže miminko snad bude Raven dobrý otec

jen malý dodatek....

(Yukiko, 31. 3. 2013 18:17)

Teď jsem si přečetla znovu prolog, asi jsem to měla udělat už předtím, ale nějak mě to nenapadlo, když jsem měla chuť tě uškrtit xD.
Já jen, stejně jako Lorry, taky se mi nelíbí, že tam v prologu nepočítá Ravena. Vroucně doufám, že ti tenhle páreček přirostl k srdci stejně jako nám a nebudeš mít to srdce je rozdělit....Raven přece není takovej hajzl, aby od nich odešel, ne? :(
Teď jsem zoufalá a nemůžu se dočkat další kapitolky a jestli se na ně Raven vykašle, já si ho najdu a zabiji ho pomalou bolestivou smrtí! a další na řadě budeš ty.... :D
Myslím dokonce, že by ukápla nějaká ta slzička :'( a asi ne jedna....nejdřív kvůli Tasuovi a pak kvůli tobě, protože by mi tě bylo táááák líto xD
Možná bych si tě ponechala zavřenou u mě doma ve skříni (nevím jestli to už někdo psal) a psala bys jen pro mě :)
Miluju tě a tvoje povídky ;) ♥♥♥

♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥

(Yukiko, 31. 3. 2013 18:03)

Já myslím, že tě zabiji i s tou poslední větou!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! jestli tu šupem nebude další díl, tak si pro tebe osobně přijdu třeba až na konec světa!!!!!!! to chceš jako říct, že je těhotnej s Ravenem???? by mě zajímalo, jak to vezme on :D no spíš jak to vezme i Tatsu :D já tě mi-lu-ju ♥♥♥♥♥♥♥ honem honem další dílek!!! prosím prosím smutně koukám :) nechceš být přece zodpovědná za mou smrt, že ne? *devil smile*

...

(Liliana, 31. 3. 2013 14:11)

Tak to bola skvelá príučka pre doktora. Ale chudák Tatsu. Musí to byť pre neho riadny šok.Najprv si určite bude myslieť, že sa zbláznili buď oni alebo on. No horšie ako prijať fakt, že je tehotný, bude povedať to Ravenovi. Pretože aj keby mu to nechcel povedať nakoniec by musel lebo ako poznám Ravena ten by neveril, že je všetko v poriadku a tlačil by naneho pokiaľ by mu to nepovedal. No som zvedavá na Ravenovu reakciu. Je síce pravda, že niektorí drsní a cooloví chlapi sa dokážu zmeniť na milujúcich otcov, ale bohužiaľ nie vždy. Neviem sa dočkať ďalšieho dielu :)

...

(barbor, 30. 3. 2013 22:01)

áááááno. je to tu :D toto som tak trochu čakala a som rada, že tentoraz to splnilo moje očakávania. juuuuu. to je také super. si ma veľmi potešila. už dlho som čakala na mužské tehotenstvo a konečne. jupííííííííííí. len sa troška obávam ravenovej reakcie

...

(L., 30. 3. 2013 21:44)

Tak jsem i ještě jednou přečetla prolog... a... myslím, že teď jsem jej pochopila mnohem líp. Jen ne ten konec, kdy se říká, že je nebo spíš jsou sami. Co se stane, že do toho nepočítá Ravena? To se mi trošku nelíbí.
PS: Když jsem si četla o té nevolnosti, napadlo mě, že by mohl být těhotný, jen tak okrajově, ale říkala jsem si, že je to blbost. Ale vzhledem k tomu, že Tatsu v deseti prodělal tu operaci kvůli tomu výzkumu to možné je... jsem opravdu zvědavá na další vývoj :)

...

(šárka, 30. 3. 2013 21:24)

přesně to jsem čekala po těch jeho příznacích, už se těším na pokračování doufám že se ho brzdy dočkáme : )

ó můj bože

(CeCe, 30. 3. 2013 19:59)

Tak kapitolka dočtená a jà se smíchy svíjím po zemi xD. Asi to moc vtipný není jenže představte si výraz těch doktorů? No tak to LOL xD a dožaduju se dalšího dílku! HNED

já jsem génius ;)

(CeCe, 30. 3. 2013 19:51)

Asi jsem psychopat, ale píšu komentář ještě předtím, než to dočtu. Jsem sotva v půlce xD jenže si nemůžu pomoct. Jak jsem mohla být tak blbá že mi to nedošlo už v minulým díle? Vždyť je to logický! Vždycky když je někomu špatně tak je v tom! Jsem ostuda všech yaoistek. :( Přece jsem přečetla snad všechny MPREG slashe na pairing Grell X kdokoliv. Takže toto byl můj první (trochu vadný) kommentář a druhý radostný jsem dám až tuhle kapitolku dočtu. Snad nevadí že tady budou dva komentáře od jedný šílený osoby :)

lulz

(Kukís, 30. 3. 2013 18:20)

:DDDDDDD tak tos zabila:D jinak pěknej díl;)

...

(Yuki, 30. 3. 2013 15:37)

tak teď se to zase stává monhem zajímavější...tímhle si mě opravdu překvapila...tak honem další dílek zajímá mě jak na to bude Tatsu reagovat a Raven taky

Kawaii^^

(Frux, 30. 3. 2013 13:00)

Jáááj já mám takovou radost, že jsi přidala TMT. Obědvala jsem a zrovna jsi mi napsala, že je to na blogu. No já mobil pod stolem a už jsem četla i při obědě. Nemohla jsem to vydržet.
Věděla jsem to. Věděla jsem, že Tatsu bude těhotný. Bude to skvěléééé.
To jak bude rodit. No zatím je na to brzo. Kdo ví, jak to všechno bude. Třeba si to Raven ani nebude chtít nechat. Nebude chtít být táta. To bych mu ovšem šla dát do držky jako. Jenom si ho neumím představit, jak drží miminko. On takový věčně upravený a drsný oproti Tatsuovi.
No já jsem zvědavá jako, co jim na to Tatsu řekne, těm doktorů, doufám, že chudák neomdlí.
Jak já se těším na další kapitolkuuuuu Já chci tak moc vědět, co na to Raven:(
Geniální lásko :-*

O_O

(Cheer32, 30. 3. 2013 9:55)

HOLY FUCK! * w * Raven bude táta xDD No... a Tatsu... máma? :DD Teď už mi vše zapadá, dílek po dílku muhehe >:3 Kačí honem další, další! :DD ...A jinak, rodit bude asi císařskym řezem, co? :D

*o*

(Abby, 30. 3. 2013 2:17)

Uno momento jak jako těhotnej?? Katy-chan, co mu zase chceš provést?! ale bylo to hezký :) :D