Jdi na obsah Jdi na menu
 


19.díl

2. 4. 2013

 

Nechápavě koukám na doktora před sebou. Co mi to tu žvaní?

„Cože?“ vypravím nakonec ze sebe.

„Jak říkám, jste těhotný,“ zopakuje mi doktor naprosto normálně jako by oznamoval, co měl před chvílí k obědu. Začnu se smát. Doktor nechápavě pozvedne obočí.

„Tohle se vám povedlo. Tak kde je ta skrytá kamera? Musím říct, že je to povedený žertík.“

„Omlouvám se, pane Miyata, ale tohle opravdu není žert,“ a mě přejde smích. „Já sám tomu nerozumím, ani moje kolegové. V životě jsme se s ničím podobným nesetkali. Jste neuvěřitelná hříčka přírody.“

„Ale tohle přece,“ začíná se mě zmocňovat panika, „Tohle přece není možné! Vždyť… Vždyť jsem muž. Tohle není možné.“

„Uklidněte se prosím,“ začne mě doktor uklidňovat, ale jemu se to řekne…

„To není možné… Tomu nevěřím… Vždyť jsem na sobě ani nic nepozoroval.“

„Opravdu ne?“ zeptá se mě doktor nedůvěřivě. „Žádné ranní či noční nevolnosti? Únava, slabost… Na jednu stranu nechutenství, potom hned neuvěřitelná chuť na jídlo?“ zasypává mě otázkama a já si v duchu na každou odpovím ano a z toho blednu stále víc a víc.

„Ale přece…“ nechci a nemůžu se s něčím takovým smířit jen tak, „Koukejte, ani břicho mi neroste.“ Chabé stéblo poslední záchrany, ale tonoucí se chytne čehokoliv, aby se nepotopil.

„Jste v podstatě na začátku těhotenství. Momentálně jste přibližně v 11. týdnu a bříško vám začne za chvilku růst. Navíc přece jen jste muž a průběh těhotenství bude pravděpodobně trochu jiný.“ Zajedu si prsty do vlasů a snažím se z toho všeho nebrečet. Tohle je jako zlý sen, určitě jsem v čekárně usnul a za chvilku mě přijde vzbudit sestřička, že mám jít dovnitř a doktor mi řekne, že mám jen nějakou otravu z jídla a že do týdne budu v pořádku.

„Prosím, podívejte se,“ zvednu svůj skoro uslzený pohled k doktorovi. Ten ke mně po stole cosi přisouvá. Nechápavě se na to podívám. Je to nějaký obrázek, je to skoro celé černé a místy nějaké světlé až bílé skvrny, nic v tom nevidím.

„Co to je?“

Doktor se usměje a pak ukáže na jednu s těch světlejších částí.

„Tohle je vaše dítě.“ A já opět vyvalím oči, nejprve na doktora a pak na to světlé cosi. Pak mi doktor začne ukazovat, co je hlavička, kde je srdíčko. A já to tam najednou všechno vidím úplně zřetelně. Bože… takové malinké… a škaredé to je…

„Kluk nebo holka?“ najednou mě napadne. Doktor se usměje takovým záhadným způsobem.

„To ještě nevím, to si ještě budete muset asi měsíc počkat.“ Posmutním.

Počkat? Proč jsem smutný? Uvažuju snad, že o tom, že budu fakt táta? Nebo spíš máma… Arghhh. Já nevím! Vždyť není možné, abych měl dítě… A navíc Raven… Tohle není dobré, jak něco takového můžu říct Ravenovi?

„Pane Miyata?“ promluví na mě doktor, „Jste- jste v pořádku?“

„Jo jsem jen-,“ jen je toho na mě moc. Tomuhle prostě nemůžu uvěřit. Nemůžu… Není to možné!

„A co když to dítě nechci?“ Doktor se viditelně zachmuří a nedivím se mu. Ne, že bych se už rozhodl, ale beru v potaz všechny možnosti.

„Na to samozřejmě máte právo. Interupce se provádí do 12. týdnu, takže pokud jste se rozhodl pro tuhle možnost, máte nejvyšší čas, abyste podstoupil zákrok. Tento zákrok si však musíte platit sám a to nemluvím o možný komplikacích či zdravotních problémech. I když je pravda, že u vás bude pravděpodobně komplikované celé období těhotenství. Proto byste tuhle věc měl pořádně promyslet a promluvit si o tom i se svým partnerem.“ Přestane mluvit doktor a nejspíše čeká na nějakou moji reakci, ale já nejsem schopen ničeho… Hlavou mi víří tolik věcí, tolik otázek, tolik nových skutečností.

„Prozatím vám předepíšu nějaké vitamíny a tím posílíme celý organismus. Ještě vám dám pár kontaktů na specialisty v oblasti gynekologie, které byste měl co nejdříve navštívit, ať už se rozhodnete pro jakoukoliv možnost,“ ťuká do počítače. Potom se rozjede tiskárna, ale já to všechno vnímám tak nějak vzdáleně. Až když mě doktor vezme za rameno a zatřese mnou, vnímám o něco víc. Dává mi několik papírů a v jeho pohledu pozoruju jakési němé povzbuzení. Sotva špitnu poděkování a pozdrav, když už stojím skoro před nemocnicí. Ani nevím, jak jsem se tak rychle dostal ven. Prostě jsem se šel a kolem mě vše tak nějak proplulo. A takhle pokračuju i dál.

Nakonec se ocitnu v parku. Ve stavu v jakém jsem, se divím, že mě ještě někde na přechodu nepřejelo auto. Posadím se na jednu z laviček a jen koukám před sebe. Snažím se si všechno utřídit v hlavě, ale nejde to. Je toho až příliš. Tohle prostě není jen tak. Jak se to celé stalo? Jak je možné, aby muž otěhotněl? A proč jsem to musel být zrovna já? Proč si příroda pro svou hříčku nevybrala někoho jiného? A k čemu jí to vůbec je?

A když se rozhodnu si to malé nechat, tak co bude dál? Zvládnu něco tak velkého a zodpovědného jako je starat se o dítě? Jak jej uživím, když nebudu chodit do práce… Jasně Raven bude moct-

Raven… Další věc… Co na to řekne on? Bude to chtít nebo nebude?

Teprve teď si plně všimnu papírů, co mám pořád v ruce. Začnu je postupně procházet. Nejdříve nějaký předpisy na ty vitamíny, nebo co to říkal. Potom několik kontaktů na nějaké doktory a jako poslední je přeložený nějaký papír. Netuším, co to je, a tak jej rozložím.

Oči se mi zaplní slzami. Je to ten obrázek miminka. Podle měřítka vedle má přibližně 5cm. Hlavička je neúměrně veliká a ty malé pacenky. Hlasitěji vzlyknu. Takové malinké a je to u mě v bříšku. Naprosto automaticky a bez přemýšlení si sáhnu na bříško, do míst, kde by to maličké mohlo být. Najednou jako by všechno konečně zaostřilo a já začal plně vnímat. Podvědomě a nejspíš ne náhodou jsem si sedl kousek od dětského hřiště, kde si maminky povídají, zatímco jejich ratolesti si hrají. Ať už staví hrad z písku, nebo se houpají na houpačkách anebo lezou po nějakých prolézačkách. Několik maminek má u sebe kočárek, kterými pomalu pohupují, ale i přesto nedokáží zabránit občasnému křiku.

V tu chvíli se rozhodnu a vím úplně jistě, co chci…

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Beee :D

(Zakuro, 26. 1. 2014 12:02)

úžasná povídka, strašně se mi líbí a dobře čte, ale jak jste mu to mohli udělat :D ??? těhotný kluk, mě omejou... takové věci sice moc nečtu, ale ta povídka je tak dobrá, že se to asi nakonec přečtu.. jsi prostě dokonalá! :D

Waaauu kawaiiiiiiiiiii ^^

(Widlicka, 11. 4. 2013 23:50)

Vůbec se nedivím, že je v takovém šoku, je to zvrat jak hrom ;-)
změnil by se mu tím celý svět, takže rozmyšlení se je na místě. Tuším, co ho při pohledu na hřiště napadlo ;-) jsem zvědavá, co na tu novinu jeho partner ;-P

Hech! =D

(Numerion, 4. 4. 2013 20:00)

Já se u toho málem udusila, to se dělá, vraždit čtenáře? Ta poslední věta minulé kapitoly... Když z tebe dostaneme všichni infarkt, kdo to bude číst a hodnotit? =D

:)/:(

(Yukiko, 4. 4. 2013 18:07)

Takže Ravena jsem se nedočkala.....já nemůžu chvíli posedět, abych nemyslela na to, jak asi bude reagovat! podle poslední věty soudím, že si to dítě nechá...jsem za to ráda :)

:'3

(Abby, 4. 4. 2013 9:48)

Těším se na to, co řekne Raven... Doufám, že si Tatsu mimí nechá a Raven se s tím nějak smíří a budou jedna velká rodina :) To by se mi líbilo :3 Jinak krásný a moc se těším na další dílek ♥ Ale stejně mám strach... :(

.....

(Ann, 3. 4. 2013 19:27)

Prosím, prosím další díl. Moc se těším co na to poví Raven. Tatsua se určitě rozhodl, že si to děťátko nechá.

...

(L., 3. 4. 2013 18:04)

Doufám, že to rozhodnutí je si to dítě nechat. Opravdu jsem zvědavá, co na to řekne Raven, toho se bojím asi nejvíce. A to, že si příroda vybrala jej... ne příroda, ale vědci... chudák :(

*p*

(Dara, 3. 4. 2013 17:44)

Bože som tak zvedavá na Ravenovu reakciu... O.O už len to že otehotnel bolo pre mňa šokujúce... :D a potom mi došlo prečo sa tá poviedka tak volá... :D

......

(katka, 3. 4. 2013 16:17)

doufám že Raven bude rád jinak ať si mě nepřeje

...

(Yuki, 3. 4. 2013 13:43)

To je tak moooc pěkný...nejdřív: Bože… takové malinké… a škaredé to je… a potom: Hlavička je neúměrně veliká a ty malé pacenky. Hlasitěji vzlyknu. Takové malinké a je to u mě v bříšku. No tak to je prostě úžasný...prosím nenapínej dlouho teď co řekne Raven :) vážně se mi chce plakat štěstím nad tím jak to bere...já ze začátku cože? a teď ťuťuňuňu...prostě úžasný...těším na další dílek Katty-chan

OwO

(Cheer32, 3. 4. 2013 7:38)

...Rozhodl se to nechat! (Rozhodla jsem se za něj xD) No nic, musim fičet do školy, ale moc pěkný! ^^ Raven to určitě pochopí >w<. (Kontrolní kód se mi poved - HP TMT :DD)

:*

(Miu, 3. 4. 2013 7:23)

miluju tě miluju tě ještě jak to dopadne s Ravenem .... ale raven je velice tolerantní mladý muž který tatsua miluje takže si mimi určitě nechají ŽE KATY-CHAN?? :D jináč moc se těším na další díl

...

(barbor, 2. 4. 2013 23:00)

krásna časť :) som za ňu taká rada. juuu. bude bábätko. ale ja osobne sa obávam najviac ravenovej reakcie. a popravde mi nevadí, že budeš písať teraz len toto :D aj keď taká poviedky jen já a ty ma tiež veľmi láka :D to sú asi dve najviac príťažlivé momentálne pre mňa

:)

(Liliana, 2. 4. 2013 22:28)

Chudák Tatsu. Bude to pre neho ťažké. No myslím si, že to zvládne, pretože je silný. Mám také tušenie, že si to malé nechá. Nie vždy, ale väčšina rodičov keď vidí ultrazvuk svojho miminka tak ich naplní pocit radosti, nehy, lásky a hrdosti. A tak sa zdá, že ani Tatsu by nemal byť výnimka. Doktor spravil správny krok keď mu dal ten obrázok. Pretože aj keby ho Raven opustil, čo dúfam neurobí, Tatsu nebude sám a bude mať pre koho žiť ďalej. No popravde Raven zostáva pre mňa naďalej záhadou. Som strašne zvedavá či mu to Tatsu povie a ako na to zareaguje. Neviem sa dočkať ďalšieho dielu :)

Kawaii^^

(Frux, 2. 4. 2013 22:11)

Tohle je naprosto luxusní povídka prostě. Jako máš můj respekt, lásko :)
Chápu Tatsua. Ani se nedivím, že tomu nechtěl uvěřit. Snad se rozhodne si dítě nechat a jestli ne, tak mu to Raven vymluví, a když už by to ani on nevymluvil (což nedoporučuju) tak bych mu to rozmluvila jáá. Oni musijů mět malinkého/malinků
ňuňu já už se tak těším na další díl. Už mu to řekne a já se nehorázně těším.
Snad to bude brzo :)
Děkuju za věnování miláčku :-*
Tvoje povídky mi vždycky zvednou <3