Jdi na obsah Jdi na menu
 


34. díl

10. 8. 2018

„Tak je to všechno?“

„Já doufám, že jo,“ zamknu byt a společně zamíříme k výtahu. Raven mě chytne za ruku a povzbudivě mi ji stiskne. Myslím, že vycítil, jak se cítím. Je to zvláštní, opouštět svůj byt, ve kterém jsem strávil tolik času. Mám pocit, že za sebou nechávám kus svého života. Jak jedna kapitola končí a další začíná, a to mě děsí. Nevím, co je přede mnou… Ale když se podívám na naše propletené ruce, uklidním se. Teď vím, že nejsem sám a spolu budeme čelit všemu, co nás na naší společné cestě potká.

Ruku v ruce dojdeme k autu a až u něj mě Raven pustí, aby mi mohl otevřít dveře. Kufr a zadní sedadla jsou plné mých věcí. Až se divím, že se to sem vůbec všechno vešlo.

„Nevadí ti ještě menší nákup nebo seš unavený a chceš jet rovnou domů?“

„Ne, to je v pořádku.“ Raven se usměje, nastartuje a šlápne na plyn.

Nákup byl opravdu rychlovka. Koupili jsme jen pár potřebných věcí a už jsme zase na cestě. Netrvá to ani 15min a už parkujeme před Ravenovým domem. Mám pocit, že jsem tu nebyl celou věčnost. Raven vezme nákup a odemkne vchodové dveře. Nechá mě vstoupit jako prvního, poté mě zavede do obýváku a sám odnese nákup do kuchyně.

„Ty počkej tady a á mezitím vynosím tvoje věci.“

„Ale-“ chci namítnout.

„Žádné ale,“ nenechá mě říct ani ň.

„Přece tu nebudu sedět a nic nedělat, zatím co ty budeš nosit MOJE věci!“

„To přesně budeš,“ pošle mi vzdušnou pusu a už mizí ve dveřích. Uraženě žuchnu na sedačku a trucovitě založím ruce na hrudi.

„Nemrač se, nesluší ti to,“ popíchne mě, když jde kolem s první krabicí. Odpovím mu vypláznutým jazykem, čemuž se on jen zasměje a zmizí v patře.

Následujících 20min slyším jen kroky, rozléhající se halou, jak Raven svědomitě a prozatím bez známky únavy nosí moje krabice. Během té doby mám pocit, že si snad okoušu všechny nehty na rukou. Nudou a výčitkami.

Jsem tak ztracený ve svých myšlenkách, že si ani nevšimnu, že Raven už má hotovo. Ten se vedle mě svalí, až leknutím nadskočím.

„Promiň,“ má zavřené oči, ale určitě zaznamenal moje nadskočení.

„Unavený?“ Vím, blbá otázka.

„Trochu, ale nic co bych nezvládl,“ mrkne na mě. Poté zase zavře oči a opět si opře hlavu o pohovku. Přisunu se k němu blíž, objemu ho kolem paže a hlavu položím na rameno.

„Děkuju,“ zašeptám a ještě více se na něj natisknu.

Opět se na mě podívá, pohladí mě po tváři, líbne mě na nos a jen s úsměvem odpoví „Není zač.“

Úsměv mu oplatím a neodolám, abych ho nepolíbil. Sice jsem zamýšlel jen jemný polibek, Raven se ale chopil iniciativy a polibek ihned prohloubil.

„Ravene,“ odtáhnu se od něj, „ještě jsme nevečeřeli… A ty se musíš osprchovat, seš celej zpocenej.“ Čím déle mluvím, tím víc se na jeho tváři prohlubují vrásky, jak se mračí. Jedno líbnutí a vymaním se mu z náruče. Slyším jen jeho povzdech, ale to už mířím do kuchyně a cestou přemýšlím, co z ingrediencí, co jsme dnes koupili, uvařím.

 

Ležím v posteli a čekám na Ravena. Ten se během přípravy večeře osprchoval a po jídle se nabídl, že umyje nádobí. Toho jsem využil a taky se osprchoval.

Jsem unavený a pomalu se mi zavírají oči. Byl bych usnul, kdyby mě nevyrušilo klepnutí dveří a nedlouho na to cítím prohnutí matrace a jak se dvě paže obtočí kolem mého pasu.

„Spíš?“ zašeptá mi so ucha.

„Mmm~,“ jen zahuhňám. Uchichtne se a pak jen cítím lehké polibky na šíji a ruku hladící moje bříško.

„Ravene?“ otočím se k němu už úplně probuzený. Ale on jako by vůbec nezaznamenal, že jsem na něj promluvil. Začne mě vášnivě líbat, až mám pocit, že z nedostatku vzduchu umřu. Naštěstí na chvíli přestane a já se můžu nadechnout.

„Ravene?“ zkusím znova a cítím, jak se mi třese hlas.

„Pššt, nic neříkej. Už jsem čekal moc dlouho,“ a znovu mě začne líbat. Nedá mi jedinou možnost cokoliv říct. Jediné, co teď můžu, je poddat se jeho dotekům, které pálí kdekoliv se mě dotkne. Jako kdyby mi chtěl do kůže vpálit, že patřím jedině jemu. Abych nikdy nezapomněl, kde je moje místo. Po jeho boku.

Nemůžu se ubránit slastnému vzdychání, když polibky sjede z mého krku na rameno a následně na klíční kosti. Stejně tak cítím, jak se jeho ruka, doposud odpočívající na mém bříšku, se sune směrem nahoru, až se dostane na jednu z bradavek. Jemně ji promne mezi prsty a mnou jako by projel elektrický proud. Z úst mi unikne další zasténání.

„Jen vzdychej a sténej. Tak moc, abys kvůli chraptění nemohl mluvit.“ Během chvilky mám vršek pyžama dole a hned na to následují kalhoty. Zachvěji se z nenadálého pocitu chladu. A studu. Kvůli bříšku nemám tak pěknou postavu a tohle je poprvé, co mě takhle Raven vidí. Ale nemám čas nad tím dál přemýšlet, protože tělem se mi rozlije nový pocit vzrušení, kdy se Ravenova ruka objeví mezi mýma nohama a začne mě mnout.

Jeho rty si začnou mapovat cestičku směrem dolů. Zastaví se na mojí bradavce, aby za ni párkrát zuby zatahal, tu zase jemně polaskal jazykem. Dokud se netyčí jako hrot, stejně jako ta druhá, kterou doposud mnul mezi prsty. Když je s výsledkem spokojen, začne se opět přesouvat níž. Přes bříško, kterému věnuje několik polibků, jemnější, než které dal kamkoliv jinde, až se konečně dostane k místo, které si jeho pozornost žádá nejvíce.

Nejdříve mě líbá všude možně, občas trochu kousne, aby na kůži zanechal svůj podpis, ale pak se nade mnou konečně slituje a celého mě ponoří do svých úst. Až pokořen. S hlasitým výkřikem blaha se prohnu v zádech. Po takové době, při takovém vzrušení, je to naprosto nepopsatelný pocit. Hlava se mi točí, před očima mám hvězdičky a s každým pohybem jeho hlavy se mi kroutí končetiny ve slastné agónii.

Touha udělat se co nejdříve, je tak velká, že se nemůžu ubránit, abych Ravenovi nezačal přirážet do úst. Ten mě ale pohotově přišpendlí moje boky k posteli, čímž se mu ode mě dostane nesouhlasného zaskuhrání. Raven to navíc ještě zhorší, když mě zničehonic přestane kouřit.

„Moc nedočkavý, ještě si musíš počkat,“ zákeřně se usměje a natáhne se k nočnímu stolku, ze kterého vytáhne tubu lubrikačního gelu. Roztáhne mi nohy a už jen tím se ve mně rozlije další vlna vzrušení, protože vím, co bude následovat. Dá si trochu gelu do dlaní, jedna ruka se chopí opět mého údu a ta druhá se přesune k mému otvůrku. Párkrát po něm jen tak škádlivě přejede, než do něj konečně vnoří prst. Zatím jen jeden článek, ale myslím, že vybouchnu už teď.

Pomalu noří prst do mých útrob a já nevím, co mám vnímat dřív. Zda ruku, omotanou kolem mého penisu, či tu, která mě táhlými klouzavými pohyby připravuje na vniknutí něčeho většího.

„Ravene~, další~,“ zvládnu ze sebe nějakým záhadným způsobem dostat. Moje netrpělivost mě nutí popohánět jej.

Raven naštěstí mé prosby vyslyší a já můžu cítit, jak do mě proniká dvěma prsty. Nejspíš to po takové době bolí, ale já jsem tak vzrušený, že nějaká bolest je mi ukradená.

Najednou Raven pustí můj penis, a i má dírka zeje prázdnotou. Otevřu oči, o nichž jsem neměl páru, že jsou zavřený, abych pohledem vyhledal Ravena a vynadal mu za zmizení toho nádherného pocitu. Ale nemám čas cokoliv říct, jen navážu oční kontakt.

„Promiň, zlato, ale už to taky nemůžu vydržet.“ Vidím, jak si párkrát promnul svůj penis rukou od gelu a následně si mě podebere v kolenou.

„Ach~,“ unikne mi z úst. Pomalu se do mě noří, jenže já jsem už tak nadrženej, že nechci čekat. Proto mu vyjdu zadečkem naproti a díky tomu je ve mně raz dva.

„Tatsu,“ zavzdychá ztěžka.

Ano, trochu to bolelo, ale ten pocit plnosti za to stál.

„Ravene, začni!“ Uslyším tiché zavrčení a pak už se pokojem jen rozléhají naše vzdechy mísené pleskáním našich těl.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Chm...

(Miu, 12. 8. 2018 21:17)

Asi jsem skeptik, ale nejsem schopná si představit, že se z egoistického bohatého (ač milujícího) Ravens stane přes noc ideální chlap. Sice jsem za Tatsua ráda, ale něco mi nesedí...

Re: Chm...

(Liia, 23. 8. 2018 13:12)

Miu, mám na to úplně stejný názor. Raven je najednou jiný člověk a absolutně nevím, co si o tom mám myslet. Prostě mi to k němu nesedí. Připadá mi, že Tatsu se od něho nechal oblbnout.

Re: Chm...

(Mirai, 10. 1. 2019 19:51)

Souhlasim, ale možná to je spíše tím že se odstup v kapitolách je 3 roky a nemůžete čekat že příběh bude stejný.

Každý další díl je super.

(Sisi, 7. 12. 2018 20:44)

:) Jsem ráda, že to tu pomalu ale jistě rozdjíždíte :)

odměna

(katka, 11. 8. 2018 16:45)

Raven se mi teď zdá hodně šťastný , to je dobře

...

(Hatachi, 10. 8. 2018 21:44)

Po takové dřině je třeba pocit uvolnění. A tohle je nejlepší způsob. Ale jinak jsem moc ráda, že je to mezi nima zase všechno v pořádku. Tak snad už to nebude jiné. Moc se těšim a netrpělivě čekam na další díl. Děkuju...

Taky jsem byla na čtvretečním koncertu 24K a kluci byli naprosto úžasný. Užila jsem si to, i když jsem do té doby kluky ani neznala, natož abych je poslouchala. Ale kamarádce se strašně líbí a nechtěla na ně jít sama, tak jsem jí slíbila, že půjdu s ní. Opravdu nelituju...