Jdi na obsah Jdi na menu
 


9.díl

21. 11. 2012

 

Seběhnu schodu, na recepci se usměju na tu příjemnou slečnu, se kterou Raven vyřizoval veškeré náležitosti našeho pobytu a pak se, jen za tichého cinknutí dveří, vyřítím do města.

Jdu pohodovým krokem, směrem dolů po cestě, kterou jsme přijeli. Nezapomínám se koukat kolem sebe a obdivovat tu krásu kolem. No po více jak půlhodince dojdu na náměstíčko. Je tu uprostřed krásná kašna, ze které prýští voda, a děti kolem dovádějí a radují se ze zbloudilých kapek, které na ně padají. Přejdu blíže a nakonec si sednu na okraj a jednu ruku ponořím do průzračné vody. Je ledová, ale v tomhle teplém počasí je to osvěžující. V tu chvíli mě zaregistrovaly přítomné děti. Nervózně a zvědavě si mě prohlížely. Já se šibalsky usmál a šplouchl na ně trochu vody. Všechny překvapením zakřičely, ale když zjistily, že získaly zajímavého a dospělého spojence na vodní hrátky, okamžitě mi začaly můj útok opětovat. Po dvaceti minutách jsem byl durch mokrý a musel symbolicky vyvěsit bílou vlajku. Proti jejich mnohonásobné přesile jsem neměl šanci, ale i tak mě těší fakt, že nejsem jediný, kdo vypadá jak vodník.

Ještě se s dětmi rozloučím a přejdu k trochu vzdálenější lavičce, na kterou si sednu a vystavím se sluníčku. Pohodlně si sednu a poté zavřu oči a užívám si hřejivé doteky oné žluté koule na nebi. Kolem slyším poklidný ruch maloměsta a je mi příjemně. Ne, že bychom u nás ve městě neměli parky, ale tady na vás působí příjemná a klidná atmosféra. Tam i v parku slyšíte zvuk aut a kolem vás spousta uspěchaných lidí. Tady máte pocit, jako by se čas zastavil. Žádné starosti a žádný spěch.

Když jsou šaty jakžtakž suché, vydám se na obhlídku náměstí. Je tu spousta domů s podloubím, ve kterých se nachází malé obchůdky. Od řezníka, který prodává kvalitní maso, přes voňavé pekařství, malý stánek s čerstvou zeleninou a ovocem, až po suvenýry.

Když projdu kolem restaurace, ze které se line úžasná vůně, uvědomím si, že dnes jsem ještě vůbec nic nejedl. Ráno jsme do sebe hodili hrnek kávy a už jsme se nasedali do auta, abychom tu byli, co nejdříve. A vzhledem k tomu, že čas oběda už dávno je, rozhodnu se vrátit do hotelu a najíst se tam, možná i Raven bude prospaný a půjdem se najíst spolu.

Zpátky jdu jinou cestou, přece jen se můžu ještě trochu projít a prohlídnout si i přilehlé uličky. Takže cesta zpátky mi trvala déle, než jsem čekal, a když se dostanu na pokoj, tak to jsou skoro tři hodinky, co jsem odcházel. Vyzuju se a po špičkách docupitám do pokoje. Raven pořád spí a vypadá jak neviňátko. Sednu si k němu a začnu mu zulíbávat celý obličej. Nějakou dobu se nic neděje, potom začne lehce krčit obočí a následně začne špulit pusu.

„Vstávej,“ pošeptám mu do ouška a jeho našpulenou pusu ignoruju. On jen zakroutí hlavou a pusu našpulí ještě víc.

„Mám hlad,“ zaškemrám. On pootevře jedno oko, chvilku na mě jím kouká, potom jen zase zavře, opět zakroutí hlavou a opět se náznaky dožaduje polibku. Hraně si povzdechnu a poté se k němu skloním a dám mu onen vytoužený polibek. No on mě hned chňapne a než se naději, se se mnou přetočí, nepřestávajíc mě líbat. Nejdříve si říkám, že půjde o víceméně nevinný polibek, ale z mého omylu mě brzo vyvede Ravenova ruka, dobývající se pod moje tričko a míří k jedné z mých bradavek.

„Ravene,“ stěží se od něj odvrátím a tlakem na ramena jej i od sebe kousek odsunu, „Teď ne, mám hlad,“ a udělám na něj zamračený kukuč. No on mi jej začne taky oplácet.

„Já mám taky hlad,“ odpoví a, ani nevím jak, už mi okusuje krk. Musím se smát, lechtá to.

„Tak se pojďme najíst,“ opět se z jeho sevření snažím vymanit.

„Já už jím,“ zahuhlá jednoduše do mého krku a pokračuje v činnosti.

„No tak Ravene,“ snažím se jej přivést k rozumu. No konečně se odlepí a podívá se mi do očí, jestli to myslím vážně. Nesměju se a mám pevný výraz, z čeho usoudí, že to myslím vážně.

„Tak dobře,“ skloní se opět ke mně a ještě jednou mě políbí, „Ale večer si to vyberu,“ s tím sleze ze mě, vymotá se z přikrývky a dá se do převlékání.

„Klidně,“ a zalezu do koupelny. Když z ní vyjdu, Raven už je nachystaný, dokonce obutý, a čeká už jen na mě. Rychle nazuju svoje boty a potom zamíříme do restaurace v přízemí.

Vybereme si stůl na terase, přece jen je krásně a byla by škoda sedět vevnitř. Za chvilku je tu obsluha s jídelními lístky a dotazem ‚Co si dáte k pití?‘ Já si objednám obyčejnou vodu a Raven jako vždy víno. Když se číšník vrátí s nápoji, máme již oba vybráno. Raven si objednává nějakou zvěřinu se šťouchanými bramborami a já si rozhodl pro rizoto s kuřecím masem a houbami. Už teď se mi zbíhají sliny.

 

„To byla dobrota,“ opřu se a pohladím si spokojeně naplněné bříško. Raven se usměje a potáhne si ze své cigarety.

„Co si dělal, zatímco jsem spal?“

„Byl jsem se projít do města.“

„Vážně? Tam jsem se teď chtěl podívat s tebou.“

„Však můžeme. Nebo to můžeme vzít na druhou stranu a projít se po lese,“ navrhnu.

„To by šlo, asi dva kilometry daleko je další městečko, tak bychom se tam mohli podívat.“ S tímhle nápadem okamžitě souhlasím, takže jen co se stavíme ještě na pokoji pro pár věcí. Vydáme se na příjemnou procházku. Ruku v ruce.

 

„Jsem unavenej,“ prohlásím, když konečně zaplujeme do pokoje. Do městečka jsme trefili, ale trochu oklikou, protože nějací inteligenti pokáceli ukazatel a my nevěděli, kterou cestou se dát. No nakonec jsme si jednu vybrali a dokonce jsme se víceméně trefili, protože na plánované místo jsme došli, ale vzali jsme to asi dvoukilometrovou obchůzkou, která byla většinu času do kopce. Ve městě jsme si sedli na vychlazenou minerálku a k tomu objednali dva zmrzlinové poháry. Odpočinutí, opět plni optimismu, jsme se vydali na cestu zpátky. To už jsme šli tou správnou, kterou jsme měli původně přijít, a to už bylo většinou po rovince. Ale i tak to bylo namáhavé.

„Však už jsem doma a můžem lenošit.“

„To teda ne,“ odvětím rychle, „Přijely jsme sem kvůli horkým pramenům a já se na ně těšil! Musíme se jít ještě koupat!“

„Ty se chceš ještě koupat?“ pozvedne Raven jedno obočí.

„Uhm,“ přikývnu a vykouzlím široký úsměv tipu ‚A doufám, že ty půjdeš se mnou.‘

„Tak nač čekáme?“ zvolá Raven a s ručníkem v ruce už míří ze dveří pryč. Já se rychle vzpamatuju, čapnu též svůj ručník, zamknu pokoj a doběhnu Ravena na schodech.

 

„Dokonalé!“ slastně vydechnu, když se až po bradu ponořím do příjemně teplé, skoro horké vody. Hned v areálu hotelu je několik jezírek a my jedno takové obsadili. Kolem je spousta keřů, kvůli soukromí a sem tam svítí pár světýlek, jinak je tma a na nebi září hvězdy. Prostě dokonalá atmosféra.

„Souhlasím, naprosto dokonalé,“ obejme mě zezadu Raven a začne mě líbat na šíji a pomalu se přesouvá na rameno.

„Ravene,“ zašeptám a natočím k němu hlavu, „Co to děláš?“ Neodpoví, místo toho mě políbí.

„Co myslíš? Říkal jsem, že si to večer vyberu…“

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:(

(Tom, 16. 7. 2013 19:44)

je to krásne písané pripomína mi to mňa a moju bývalu priateľu ..............Bože ako mi to chýba

Jůůů

(Frux, 11. 3. 2013 23:54)

Zase sex! Oni jsou tak nadržení! Samozřejmě pro mě jako čtenářku je to super, keď miluju yaoi xDD
úžasná kapitola, bejby :-*

----

(katka, 22. 11. 2012 14:49)

zatím to vypadá na skvělý výlet ,takové teplé prameny a k tomu roztoužený Raven to musí být skvělé

:D

(Liliana, 21. 11. 2012 20:45)

super diel...Raven si fakt nedá pokoj XD...už sa teším na ďalší diel

...

(L., 21. 11. 2012 20:34)

Že se nestydíš, takhle to ukončit! Doufám, že pokračování bude v příštím díle! :)) Jak vidím, mají se zatím skvěle. Snad si užijí krásně i ten zbytek a nenajde se nikdo, kdo by jim ho překazil.

OwO

(Cheer32, 21. 11. 2012 19:38)

Teda Katý, takhle to zakončit, to se dělá? :D To se nedělá! xD (takhle nadávám psovi xD) Kvůli tomu tě budu uhánět k dalšímu dílu, chápeš to? :D Co sis způsobila? >.> Cheer je na vás třech závislá! O.o To znamená, že už se jí nezbavíte, muhehehe OwO *Cheerin legendární zlověstný smích*. KATY, další díl presto, presto :DD *psí kukadla* O3O